Tenerife - stojí za cestu

Pro všechno existuje poprvé. Poté, co jsem už několikrát jel na kole na Gran Canarii, mě to tentokrát poprvé zavedlo na Tenerife. Důvod? Vuelta al Teide. Granfondo s 170 km a 4 500 m převýšení, krajinářsky pravděpodobně jedinečné. Nic, co jsem do té doby jel, se tomu nevyrovná.

Než se ale pustím podrobněji do Vueltay, nejdříve krátká odbočka k historii tohoto Kanárského ostrova. Prosím, nestěžujte si, koneckonců je třeba splnit vzdělávací poslání.
Dále se tedy objeví: banánové plantáže, Marťané, barraquitos a velryby, které si z turistů nic nedělají. A proč nápad zdolat sopku na kole není tak hloupý, jak se možná zdá, si rovněž probereme.

Tenerife, největší z Kanárských ostrovů, vznikl před více než 10 miliony lety intenzivní vulkanickou aktivitou. Pico del Teide, s výškou 3 718 m nejvyšší hora Španělska, dominuje ostrovu svou mohutnou přítomností. Dodnes svědčí drsná sopečná krajina o jeho původu pod mořským dnem.
Klima na Tenerife je celoročně mírné, ovlivněné pasátovými větry a chladným Kanárským proudem. Díky tomu vzniká klimatické rozdělení: sever je vlhčí a zelenější, jih sušší a slunečnější. V kombinaci s výrazným reliéfem to vede k několika zřetelně odlišným výškovým a vegetačním zónám – od suchého pobřeží přes vlhké vavřínové lesy a rozlehlé borovicové háje až po subalpínskou zónu v národním parku Teide.

Guančové, původní obyvatelé Tenerife, pravděpodobně pocházeli ze severní Afriky a byli na ostrov přivezeni jako otroci Římany. Žili v jeskyních nebo jednoduchých obydlích a dovedně využívali přírodní zdroje ostrova. Kontakt s ostatními Kanárskými ostrovy byl vzácný, protože neexistovala námořní plavba schopná přepravy mezi ostrovy.
Když Španělé koncem 15. století přišli na ostrov – Amerika byla již „objevena“ –, Guančové kladli silný odpor. Zejména v horách se tvrdě bojovalo, než bylo Tenerife v roce 1496 definitivně začleněno do Kastilského království.

Hospodářský rozvoj Tenerife byl po dlouhou dobu silně závislý na exportu. V prvních stoletích po dobytí dominovaly cukrová třtina a později víno, zejména takzvané Malvasía víno, které bylo exportováno až do Anglie a dokonce zmíněno v Shakespearových hrách.
V 19. století bylo víno nahrazeno košenilovým červcem jako hlavním zdrojem příjmů. Tento červec sloužil k výrobě červeného barviva a byl pěstován na nopálových kaktusech.

Později následovaly banánové plantáže, které hrají důležitou roli dodnes. Kanárský banán je menší, sladší a aromatičtější než mnoho importovaných banánů a je exportován především do Španělska a Evropy. Také rajčata, avokáda, plody nopálů, citrusy, květiny a tropické ovoce jako manga a papáji jsou důležitými zemědělskými produkty ostrova. V posledních letech navíc roste význam vinařství, kozích sýrů a produktů z aloe vera na lokálním i mezinárodním trhu.
Dnes je turismus nejdůležitějším hospodářským faktorem Tenerife, avšak zemědělství zůstává viditelné a na mnoha místech utváří krajinný ráz.

Také kulinářsky má Tenerife co nabídnout: Kuchyně je jednoduchá, tradiční a využívá místní produkty. Typické jsou Papas Arrugadas, malé, vrásčité solené brambory s Mojo – červenou nebo zelenou česnekovou omáčkou. K tomu se podává kozí sýr, grilovaná ryba jako Vieja (papouščí ryba) nebo tuňák a vydatné dušené pokrmy jako Ropa Vieja nebo Puchero Canario.
Dalším vrcholem je kanárský Gofio, pražená obilná mouka, kterou už používali Guančové – dnes ji najdete v polévkách, dezertech nebo jako výživnou přílohu.

Ačkoliv Tenerife není klasickou kávovou oblastí, podobně jako v oblasti Agaete (Gran Canaria) se zde pěstuje kanárská káva. Mnohem rozšířenější je však Barraquito, sladká, vrstvená káva s mlékem, likérem, mléčnou pěnou, skořicí a citronovou kůrou – téměř jako dezert ve sklenici, který by měl každý ochutnat.

Národní park Teide tvoří geologické a symbolické srdce ostrova. Rozkládá se na ploše téměř 19 000 hektarů a nachází se v nadmořských výškách mezi 2 000 a 3 718 metry.
V této zdánlivě nehostinné vysokohorské poušti na jaře kvetou rostliny, jako je červeně zářící tajinaste nebo žlutě kvetoucí teidský janovec, které se vyskytují pouze zde. Lávová krajina, bizarní skalní útvary jako Roques de García a jasný suchý vzduch přitahovaly umělce a vědce stejnou měrou. Alexandr von Humboldt byl ohromen bohatstvím rostlin, malíř Óscar Domínguez našel v krajině surrealistickou inspiraci a mnoho cestovatelů popisuje Teide jako místo z jiného světa.

Zejména zajímavou destinací pro amatérské astronomy a ty, kteří se jimi chtějí stát, je návštěva observatoře na Teide. Tenerife hraje ve světě astronomie a vesmírného výzkumu významnou roli – zejména v oblasti pozorování Slunce a jako testovací lokalita pro roboty určené pro výzkum Marsu.
Nad oblaky, ve výšce přibližně 2 400 metrů, se nachází Observatorio del Teide v národním parku Las Cañadas del Teide. Je to jedna z nejvýznamnějších slunečních observatoří v Evropě a provozuje ji Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC). Suchý vysokohorský vzduch, nízké světelné znečištění a jasné noci dělají z této lokality ideální místo pro pozorování oblohy.
Na místě je umístěno mnoho teleskopů a měřicích stanic, např. pro výzkum Slunce, infračervená a rádiová pozorování. Observatoř na Teide je úzce propojena s observatoří Roque de los Muchachos na La Palmě – společně patří k celosvětově vedoucím zařízením.

Tenerify sopečná krajina – především suchá, kamenitá zóna kolem Teide – je považována za ideální náhradu za Mars: suchá, červenohnědá, skalnatá a s řídkou vegetací. Proto je okolí využíváno vesmírnými agenturami, jako je ESA, k testování marsovských roverů a dalších technologií v podmínkách blízkých realitě.
Protože se jedná o výzkumné projekty, nejsou testovací oblasti Marsu veřejně přístupné. Nicméně od pondělí do soboty se konají vícejazyčné prohlídky hvězdárny. Pro milovníky astronomie (ke kterým se řadím i já) je to v podstatě nutnost, všechny informace najdete na oficiálních stránkách.
Bohužel kvůli nedostatku času nebyla příležitost se prohlídky zúčastnit – další důvod, proč se na Tenerife vrátit.

Pro silniční cyklisty nabízí Tenerife perfektní podmínky: celoročně mírné teploty, spolehlivé počasí a spektakulární trasy s až 2 200 metry převýšení na jeden zátah.
Mnoho profesionálních týmů zde trénuje, zejména v zimních měsících a jako přípravu na Grand Tour.
Klasická stoupání vedou z míst jako La Orotava, Vilaflor nebo Santiago del Teide nahoru do národního parku. Kdo se zde vydá na kole, projede během několika hodin různé vegetační zóny, projede lesy, vulkanickými krajinami a někdy dokonce i mořem mraků. Náročná stoupání, dlouhé sjezdy a stále lepší infrastruktura pro cyklisty činí z ostrova jednu z nejlepších oblastí pro silniční cyklistiku v Evropě.

Hlavní sezóna pro rekreační cyklisty je od začátku listopadu do konce dubna. Zatímco v této roční době lze na jihu ostrova vždy počítat s teplým a suchým počasím, na severu může být chladněji a může kdykoli pršet. Proto se vždy doporučuje mít s sebou teplejší oblečení nebo nepromokavou bundu.
To platí zejména, pokud se člověk vydává do výšek nad 2 000 m. I když je nahoře v národním parku nad mraky a teploty jsou příjemně teplé, během stoupání a sjezdu člověk projíždí případnými mrakovými poli a teploty zde mohou rychle klesnout z více než 20 °C na 0 °C. Samozřejmě jen na krátkou dobu, ale lepší mít vestu navíc než žádnou.

Zatímco jihozápad ostrova je převážně ovlivněn turismem, na severu a severovýchodě Tenerife žije většina místních obyvatel.
V hlavním městě Santa Cruz de Tenerife žije přibližně 200 000 lidí, v přilehlých oblastech téměř stejný počet. Tomu odpovídá také vyšší hustota dopravy. Na jihu však narazíte na velmi málo aut a menší, méně frekventované silnice jsou zde spíše pravidlem než výjimkou.
Osobně se mi sever ostrova líbí více. Měli jsme také štěstí na počasí a vyhnul se nám déšť. Silniční doprava je i na severu, stejně jako prakticky všude ve Španělsku, velmi ohleduplná k cyklistům. Pokud si navzájem ponecháte dostatek prostoru, dochází jen zřídka k nějakým konfliktům.

Jako cyklista si jako vždy můžete vybrat, zda budete ostrov objevovat na vlastní pěst, nebo se, tak jako v mém případě, nechat provést profesionály, kteří vás seznámí s historií a gastronomií a dovedou vás na nejkrásnější silnice Tenerife.
Zvláště při první návštěvě tak rozmanitého ostrova se snadno ztratíte v zdánlivě nekonečných možnostech a možná bez povšimnutí projedete kolem nádherných míst, příjemných kaváren nebo restaurací. Což je vlastně škoda, protože vlastní výzkum nikdy nemůže být tak podrobný jako ten od místních expertů.

Přesně v 7 hodin ráno zazní startovní výstřel v Puerto de la Cruz. Slunce se v tuto chvíli ještě schovává za horizontem. Na začátku se jede zvlněnou krajinou ven z města. Tempo je už vysoké, ale stále zvládnutelné. Jede se podél pobřežní silnice směrem na západ.
První stoupání vypadalo na papíře s délkou 10 km a průměrným sklonem 4-5 % jako ne příliš strmé. Obsahuje však jak rovné úseky, tak sjezdy, a tím i podstatně strmější rampy, než by průměr mohl naznačovat. S ohledem na nadcházející výzvy a chronický i akutní nedostatek tréninku nechávám první skupinu odjet a hledám si své vlastní tempo.
Uprostřed stoupání vychází slunce. Pohled na pobřežní linii je nádherný.

První stoupání je za námi, následuje ne příliš náročný sjezd dolů do Icod de los Vinos. Aby byl člověk opravdu rychlý, musí pořádně pracovat a z každé zatáčky zrychlovat. Nesmí se však nechat svést a ve sjezdu plýtvat energií. Pokušení znovu dohnat skupinu bylo ale pro mě jako vždy příliš velké.
Sotva jsme dole, už začíná další stoupání směrem k El Tanque, které má přibližně 6 km a průměrný sklon 5,6 %. Teplota je stále příjemná, skupina se ustálila a v pohodovém tempu pokračujeme společně do dalšího sjezdu.

Tady se poprvé zhoršuje povrch silnice. Není důvod příliš riskovat, naopak: Výhled na Garachico je fantastický, opravdu dechberoucí.
Na první skutečně rovinatý úsek se dostáváme po celkových 55 km a následuje další stoupání dlouhé 11 km s téměř 6% sklonem. Je to docela zábavné: Co bych doma už nazýval opravdovým kopcem, je tady jen malý kopeček na výškovém profilu Vuelta al Teide.

Poprvé dojíždíme cyklisty – ti už to tady přepálili. Jednotlivci začínají zaostávat. Ve skupině však pokračujeme neúnavně dál.
Po krátkém proti-stoupání začíná první skutečný zátěžový test dne, stoupání do Mascy. Sice jen 4 km dlouhé, ale se sklonem 11 %, s několika rovinatými úseky a rampami s výrazně více než 20 %.
Odsud jede každý svým vlastním tempem. Moje nohy se pořád cítí dobře, šlapání je plynulé a výhled patří k těm nejkrásnějším na celém Tenerife.
Po krátkém stoupání a klesání se konečně dostáváme k nejobávanějšímu stoupání dne – tomu na Teide.

Asi 1 350 výškových metrů na 24 km je třeba zdolat. Není to žádné opravdu těžké stoupání, ale kvůli své délce a s ohledem na již absolvované výškové metry je velmi vyčerpávající – především psychicky. Silnice vede stále rovně, jen zřídka se naruší rytmus. Člověk si připadá, jako by byl na cestě přímo do nebe.

Zatímco trasa na začátku ještě prochází stinnými vavřínovými lesy, s rostoucí nadmořskou výškou se stává stále sušší a teplejší. Nejpozději po dosažení zóny borovicových lesů se vegetace stává řidší, krajina drsnější a neustále se otáčející vítr stále silnější. Odsud je to velmi těžké.
Udělal jsem chybu, už od poloviny stoupání jsem byl bez gelů a měl jsem jen napůl plnou láhev s vodou.

Konečně dosažen konec stoupání, ale zdaleka není konec. Po příjezdu do národního parku se pokračuje podél kaldery; neustále hrozivě blízko: vrchol Teide. Scenérie je fantastická, člověk si připadá jako na Marsu a má pocit, že sopka vybuchla teprve nedávno.
Na závěr je třeba při stále silném větru znovu zdolat téměř 8 km stoupání, poté následuje krátký sjezd a přejezd přes časoměrnou podložku.