Salzkammergut Trophy individuálně 2020 - fotoreportáž

„To je šílené,“ kroutí hlavou muž v zeleném a na chvíli pohlédne vzhůru. Není zcela jasné, zda má na mysli sebe, nebo počasí. „Žádný prach!“ zazní jako účelově optimistické povzbuzení od muže vedle něj. Kapky deště cákají v hojném množství a s vyčerpávající vytrvalostí na zem, a to už několik dní. Teploty se pohybují v nízkých dvouciferných hodnotách nad nulou.

Rok 2020 jim však koronavirus pořádně zamíchal plány. Ať se organizační tým snažil sebevíc připravit variantu Trophy v souladu s opatřeními proti COVID-19 s osekaným programem a menšími startovními poli, nakonec bylo nutné tento tradiční závod zrušit.
Místo toho byl 18. července vyhlášen první z několika plánovaných "Race Days" pro Trophy Individuell. Pod tímto názvem vystupuje turistická alternativa, která byla vymyšlena paralelně s usilováním o uskutečnění závodu: sedm tratí Trophy Individuell lze mezi červencem a říjnem projet na vlastní pěst, určité stoupací pasáže jsou přitom opatřeny časoměrným systémem a mezi nimi leží několik kontrolních bodů. Podobně jako u endura musí být zvolená trasa absolvována v celé délce, čas ale běží pouze na označených úsecích (detaily k Trophy Individuell viz níže).

Velká výhoda Race Days: Na nich se částečně může startovat už v 5 hodin ráno. Normálně platí v rámci pravidel Biker Fair-Play přísnější doby využívání (viz níže) a tedy kratší časová okna – což je především téma pro dlouhé tratě.
Ještě větší výhoda Race Day 18. července: celkem šest vodních stanic plus výdej banánů a iontových nápojů, stejně jako přibližně 30 traťových pořadatelů na kritických místech. Navíc bylo pro původní den závodu zřízeno jednoduché startovní zázemí s check-inem a moderací. Doplňkově probíhal výdej startovních čísel v pátek odpoledne a v sobotu ráno. V Obertraunu se během Scott Junior Trophy uskutečnily jedny z prvních dětských a juniorských závodů mimořádného roku. A v neposlední řadě se sportografové rozmístili na několika místech, aby pořizovali vzpomínkové fotografie pro účastníky, a pekárna Maislinger otevřela své brány již v 4 hodiny ráno, aby potěšila účastníky a pomocníky Trophy možností stylové brzké snídaně – tradice si přece zaslouží péči.

A tak se prvních 76 závodníků prodírá mokrými, chladnými horami, potí se ve stoupáních, třesou se v sjezdech, využívají nezvyklý režim pro suvenýrové fotografie, převlékání nebo klidnou pauzu na čůrání s kávou, zatímco dole v údolí se dalších 75 připravuje na trasu B.

Goiserští svým hrdinům nic nedluží: I když to vlastně není závod a maratonci opravdu přidávají jen mezi určitými body, které jsou v nadmořském profilu a v mapě trasy označeny zeleně a červeně, stojí lidé před svými domy, přerušují práci na zahradě nebo se při svých túrách zastaví a podporují jezdce na horských kolech svým potleskem, povzbuzujícími výkřiky a tleskáním při stoupáních.
Ani turisté se nešetří: neúnavná podpora na hojně navštěvovaném Salzbergu, nejzákeřnějším ze všech stoupání, pravidelné vstřícné přikývnutí nebo přátelské uvolnění místa venku v lese.
U občerstvovacích stanic, letos relativně řídce rozestavených a skromně obsazených, panuje veselí jako vždy. Zdá se skoro, že tam přítomní muži a ženy kompenzují dodržování odstupů a hygienických pravidel tím, že každému jednotlivému závodníkovi věnují o to víc času a nadšení pro to, co dělá.

V Obertraunu se současně s Race Day koná Scott Junior Trophy. Rozlehlý areál tamního Austria Sport Resort včetně pumptracku a Bike Areny je jako stvořený pro závody mládeže v souladu s protikoronavirovými opatřeními. Rozložený do dvou dnů a čtyř soutěží nabízí více než důstojnou alternativu, aby se v Bad Goisern nesešlo příliš mnoho lidí najednou. Přes 250 dětí ve věku od 3 do 18 let si během víkendu poměřuje síly v XC-Fun-Race, pumptrackovém závodě, XCO-Pro-Race a parcoursové soutěži a dohromady to dává přes 400 jednotlivých startů. Dělají to s radostným úsměvem, šťastně zářící, soustředěně zírají, úboze se třesou nebo bez zábran jásají. A dělají to, jako každý rok, pro perníkovou medaili od pekařství Maislinger.

Ale co platí veškerý elán, když Matka příroda nechce? S začátkem 113km trasy se vrací i déšť — jen tentokrát, aby zůstal. A navíc ta trpká zpráva z Bad Ischlu: sesuv kamení v údolí Rettenbach, naštěstí bez vážných následků a bez zraněných. Kámen o průměru půl metru se rozmetal na silnici — přijde toho ještě víc?

Organizační tým reaguje okamžitě, přesměruje ty jezdce kategorie A, kteří jsou ještě před rizikovým úsekem, do Bad Ischlu, odkud mohou naskočit na trasu B, uzavře trasy E a D, které měly teprve startovat, a pro účastníky těchto délek spontánně otevře brány do C, F nebo G — včetně e‑mailových, SMS a osobních oznámení o možnostech přepravy vlakem a o prodloužených startovních oknech.
Ozubená kolečka trofejního mechanismu se zdají i v téhle výjimečné situaci bezproblémově zapadat, krizové řízení je perfektní. Přesto: do jaké míry může osud zhatit snahu snaživého pořadatele a jeho statečné družiny? A jak se asi nyní musí cítit ti jezdci kategorie A, kteří byli odkloněni?