Konečná štěrková stanice: Santa Vall Gravel Race 2025

Dne 15. a 16. února 2025 se Sant Gregori – jen pár kilometrů od katalánské cyklistické bašty Girona – znovu stal centrem gravelových závodů, když se tam konal jeden z nejvýznamnějších gravelových festivalů ve Španělsku, La Santa Vall. Mezi prašnými cestami, strmými stoupáními a epickými krajinami se sešlo více než 500 jezdců a jezdkyň z celého světa, aby si na technicky náročné trati dali pořádně do těla. Dvě gravelové etapy, které prověří vše – kondici, techniku i pevné nervy.

A Bikeboard byl přímo u toho. NoPain byl prakticky hned po Castelli SOG Team Party posazen na kolo – bez velkých příprav, ale s jasným úkolem: Bez příkras podat zprávu o tom, jak to tam venku opravdu chodí mezi gravelovými profesionály, ambiciózními amatéry a dobrodružnými hobby jezdci. Žádný filtr – jen čistý prach, pot a neustálý boj o vzduch v plicích a pneumatikách.

Mezi profesionálně organizovaným gravel závodem a (pocitově unsupported) 70kilometrovým gravel TT někdy leží pouze dva defekty - jak jsem si mohl na vlastní kůži ověřit během první etapy.

Přitom vše začalo tak hladce: Online registrace a převod startovného proběhly díky vícejazyčnému vypsání Santa Vall na „španělské poměry“ překvapivě bez problémů. Také pravidla a režimy závodu byly okamžitě pochopitelné.

Pořadatel Klassmark pravidelně informoval účastníky o relevantních detailech prostřednictvím e-mailu a na webové stránce byly kromě obvyklých pravidel a prohlášení o odpovědnosti dokonce dostupné aktuální instruktážní video. V něm byl přímo z trasy a z prostoru startu/cíle vysvětlen průběh závodu - včetně jasných upozornění na potenciální nebezpečí. Lépe už to snad ani nejde.

Také trasa byla stanovena již týdny před startem a GPS soubory bylo možné stáhnout ve všech myslitelných formátech.

Nejpozději po zhlédnutí vysvětlujícího videa jsem byl rád, že jsem obeznámen s navigačními funkcemi svého Garmin Edge 130 a s importem tras přes Komoot a Garmin Connect. Protože, jak organizátor jednoznačně zdůraznil, během závodu se navzdory četným traťovým maršálům, modrým šipkám na klíčových bodech a křídovým šipkám na štěrku bez samostatné navigace neobejdete. Zvláště za deště to může být rychle složité. Trasa je příliš komplikovaná – s doprovodnými cestami, nadjezdy a podjezdy a množstvím úzkých singletrailů.

Kromě toho nechtěli organizátoři znehodnotit lesy jednorázovými páskami na uzavření cest. Udržitelnost je totiž vedle radosti z gravelování a závodění na prvním místě v agendě – nejen u Santa Vall, ale i u dalších akcí Klassmark, jako je Trakka.

Aby tomu dostáli, je bezstarostné odhazování odpadu mimo vyhrazené zóny podél trasy přísně trestáno – od časových penalizací až po vyloučení ze závodu. Proto musí všichni účastníci označit své tyčinky a gely svým startovním číslem. Fixy k tomu jsou k dispozici v dostatečném množství na startu/cíli a na občerstvovacích stanicích.

Také se zde upouští od jednorázových plastů: Na občerstvovacích stanicích nejsou žádné plastové kelímky ani jednorázové lahve. Místo toho obdržíte v cíli – po předložení účastnického náramku – čerstvý papírový kelímek na nápoje, dřevěný příbor a znovupoužitelnou plastovou misku.

Start je rozdělen do etap: nejprve dámy, poté páni – vždy vedení profesionály, následovaní otevřenými kategoriemi pro každého. Zatímco skutečná startovní pozice prvního dne závisí na zdravém sebehodnocení, přiřazení do startovního bloku pro druhou etapu se řídí podle cílového času z předchozího dne.

Oba dny jsem startoval zezadu – ale proč vlastně? Slabý výkon, příliš pomalý nebo jsem snad zapomněl, jak se jezdí na gravelu? Ano, od každého trochu. A jako by to nestačilo, přidaly se i technické problémy – ironicky závod vyhrál Magnus Bak Klaris v suverénním stylu na téměř identickém Factor Ostro Gravel.

Po startu šlo nejdříve všechno jako po másle: S dávkou zdravého rizika jsem se během prvních šesti kilometrů dostal do středu pole. Ale na devátém kilometru – po prvním sjezdu – nadšení zmizelo rychleji než vzduch z pneumatik: Defekt vpředu i vzadu, prasklá zadní pneumatika.

Řekněme to stručně: Namontované Goodyear Connector Ultimate TLR v rozměru 40C sice hladce a rychle jely na asfaltu i štěrku, ale nabízely příliš malou ochranu proti defektům, aby moje sjezdové dovednosti přestály bez úhony. Přesná příčina zůstala záhadou, ale mléko v bezdušových pláštích se odmítalo utěsnit, zatímco vzduch unikal rychleji, než se dalo sledovat.

Navíc pneumatika seděla tak pevně v ráfcích, že ani nadrozměrné montpáky nestačily. Přivezená superlehká náhradní duše nepřežila brutální pokus o montáž – totální zničení přímo na místě.

Když mě nakonec předjel i sběrný motocykl a poslední účastník už dávno zmizel, začala se dostavovat první frustrace. Z „Ride fast“ na „Die last“ za méně než deset kilometrů – paráda.

Těsně předtím, než jsem chtěl zavolat taxi, se naštěstí objevili tři španělští cykloturisté, kteří nabídli svou pomoc a z batohu vytáhli trekingovou duši s Dunlopovým ventilem (?). Pasovala, dal jsem jim do ruky pět eur a společně jsme Američana usadili do ráfku.

Jenže sotva jsem chtěl pokračovat v cestě, nevěřil jsem svým očím: Nyní byl plochý jako palačinka i přední plášť. Další ochotný Španěl musel obětovat svou náhradní duši. Tentokrát jsem na stůl položil dokonce deset eur - ne úplně dobrovolně, protože pětieurové bankovky mi došly. Kromě toho jsem si všiml, že v mé pokladničce zbývá už jen padesátieurová bankovka. Další problém už tedy nesměl nastat - jinak by třetí duše vyšla opravdu draho.

Naštěstí tentokrát vše drželo. Podali jsme si ruce, vyměnili přátelské fráze a tři Španělé mě ještě pár minut následovali - pravděpodobně v naději, že třetí z nich přece jen udělá obchod svého života. Marně.

Po nešťastném přerušení závodu na 9. kilometru začala 71 kilometrů dlouhá gravelová individuální časovka. Můj jediný soupeř: časový limit do občerstvovací zóny. Můj nejvěrnější společník: Garmin Edge 130 s virtuálním partnerem, nastavený na cílový čas.

Přeci jen: Jako sólista jsem trasu a okolí vnímal najednou úplně jinak. Žádný stres z honby za zadním kolem, žádné tlačenice ve skupince, jen krajina, štěrk a monotónní bzučení řetězu.

Většina traťových rozhodčích stále vytrvale čekala, sporadicky rozmístěné modré šipky byly dobře viditelné a díky zobrazené trase na Garminu se dala cesta zvládnout bez většího zabloudění – dokonce i pro někoho jako já, kdo se jinak pravidelně ztrácí. Asi po hodině jsem dokonce předjel sběrné vozidlo a po další hodině jsem dorazil k občerstvovací zóně právě včas – sedm minut před časovým limitem.

Od té chvíle to šlo překvapivě dobře: Sebevědomý průchod až do cíle, se solidním tempem a jen malými nepříjemnostmi – trochu úniku vzduchu tam, spadlý řetěz tady a sem tam špatné zabrzdění. Ale to nejdůležitější: žádný pád!

Trasa byla úžasná. Perfektní mix rovných a kopcovitých štěrkových cest, místy prudkých offroadových stoupání, technicky náročných singletrailů a minimálního podílu asfaltu – přesně tak, jak si to gravel fanoušek přeje.

Většina nebezpečných míst byla dobře označena, přesto se stala osudnými některým jezdcům. Bylo k vidění hodně rozbitých kol a záchranka měla také dost práce. Jezdci kolem mě se chovali všichni sportovně férově. Nicméně zadarmo se nedalo získat ani poslední místo. Možnosti předjíždění? Žádné. Jízda v závětří? Pokud vůbec, tak jen s maximálním nasazením. Připadalo mi to jako opravdový profesionální gravel závod, jen v jakési zpomalené verzi. Nejpozději při pohledu na výsledkovou listinu mi došlo, jak obrovská byla ztráta i na nejrychlejší amatéry – o gravel profesionálech ani nemluvě.

O první etapě je nejlepší pomlčet. Na 114,5 kilometru druhé etapy jsem potřeboval štíhlých 04:44:43 hodin. Vítěz dorazil do cíle jako solista již po 03:17:46 hodinách – s průměrnou offroad rychlostí 34,74 km/h. Neuvěřitelné.

I když se zde v žádném případě nemusíte (a ani byste neměli) měřit s profesionály nebo rychlými amatéry, start se rozhodně vyplatí každému fanouškovi gravelu. V otevřené třídě se La Santa Vall prezentuje jako extrémně sympatická a zároveň profesionálně organizovaná akce, kterou bych osobně zařadil někam mezi gravelový závod a maraton.

Akce navíc nabízí ideální rámec pro organizované jízdy nebo svižné skupinové vyjížďky. Atmosféra podél trasy je uvolněná, od startu až do cíle jste všestranně hýčkáni.

Kromě all-inclusive občerstvení je k dispozici čerstvá káva z pákového kávovaru, bezplatný technický servis, parkoviště přímo u startu u fotbalového stadionu, prostorné toalety a sprchy, pět míst na mytí kol a mnoho dalšího.

Závěr: Ať už jste ambiciózní závodník nebo pohodový gravelový nadšenec – na Santa Vall si přijde na své každý.

La Santa Vall opět dokázal, proč je Girona považována za neoficiální světové hlavní město gravel cyklistiky. Náročné trasy, dechberoucí krajiny a skvělé startovní pole opět udělaly z této akce vrcholný zážitek.

Po druhé dokončené akci sezóny nyní Gravel Earth Series upírá svůj pohled na nadcházejících 23 závodů, ve kterých budou nejlepší gravel specialisté bojovat o slávu, čest a cenné body. Navíc se letos poprvé usilovalo o vyvážené rozdělení akcí mezi Evropou a Amerikou, aby jezdci z obou stran Atlantiku měli spravedlivé šance.

A NoPain? Ten nejen že dokončil svůj první gravel závod - ale chytil se toho s nadšením. Pokračování příště...