Propain Ekano 3 AL Enduro v recenzi

Možnosti, možnosti, možnosti – u Propain Ekano se hodně věcí točí kolem možnosti nakonfigurovat si kolo podle sebe. V případě nového Ekano vše začíná volbou zaměření. Hliníkový rám je totožný (mění se pouze zdvih tlumiče), vybírat však lze mezi endurem se 170 mm vpředu a 160 mm vzadu a trailem s o něco menším zdvihem.
Poté přichází na řadu volba motoru Avinox M2 nebo M2S a pevně integrované baterie s kapacitou 600 nebo 800 Wh.
Teprve pak se člověk dostane k obvyklým položkám nabídky komponentů – systému a výběru, které si zkrátka nelze nezamilovat. Nabídka komponentů se podle zaměření u variant Trail a Enduro liší, Ekano Trail tak lze postavit odpovídajícím způsobem lehčí.
Propain zůstal věrný sám sobě také volbou systému odpružení – nadále sází na Pro10 s virtuálním bodem otáčení.

Začněme skutečnými důvody, proč si kupujeme kolo – lakem. Teď vážně: barevné provedení Funky Oyster (jedno ze tří dostupných) našeho testovacího kola skutečně přitahuje pohledy. Ušlechtilé, podmanivé, prostě parádní – ať už chceme jeho přechody mezi obyčejnou šedou a třpytivou fialovou popsat jakkoli, opakovaně sklízelo pozitivní komentáře, a to i od naprosto cizích lidí přímo na trailu.

Potěší, že sledovací funkce displeje není schovaná za paywallem a u kvalitnějšího displeje s velmi dobře fungujícím dotykovým ovládáním vyžaduje pouze SIM kartu. Pro mě jako paranoika obávajícího se krádeže naprosto zásadní plus, které bych okamžitě aktivoval.

S detailním nastavením odpružení Propain online nepomůže, vyjma upozornění v návodu, že sag tlumiče má být mezi 20 a 30 %. Web obecně doporučuje rozmezí 25 až 30 %. Na přímý dotaz Propain pro Ekano AL Enduro doporučuje 30 % sagu v závislosti na hmotnosti jezdce, jeho úrovni a jízdním stylu.

Jedním z vedlejších důsledků vysokého průměrného poměru přepákování je potřebný tlak vzduchu v komoře tlumiče. Hodnota, kterou musím vozit na Ekano 3, je podstatně vyšší, než na jakou jsem byl už dlouho zvyklý téměř u všech kol. Menší pátrání odhalí zprávy, podle nichž by se těžší jezdci mohli dostat až na hranici maximálního tlaku vzduchu tlumičů Fox – bod, který je při objednávce dobré mít na paměti.
Obecně jsou tlumič, jeho těsnění a pouzdra při vysokém tlaku vzduchu vystaveny větší zátěži, přestože kvalita tlumičů se za poslední desetiletí výrazně zvýšila – především z hlediska životnosti. Systém Propain na druhou stranu nemá ani yoke, ani uchycení Trunnion, takže na tlumič působí menší boční síly, což by mělo vyšší životnosti prospívat. Proč však bylo u Ekano 3 vůbec zvoleno tak vysoké přepákování, které přináší více negativních než pozitivních vlastností a jemuž se většina konstruktérů rámů už desítky let vyhýbá, zůstává otázkou – možným vysvětlením by mohl být nedostatek místa.
Možná i proto není odpružení Ekano 3 snadné nastavit. Měl jsem pocit, že podle toho, kolik vzduchu po nahuštění proudilo do negativní komory vzduchového tlumiče Vivid, se sag nepatrně měnil. Nekoreluje tak vždy stoprocentně s nastaveným tlakem vzduchu a setup je trochu ošemetný.

Nabíjecí port se nachází nad motorem pod ochrannou krytkou a během recenze fungoval bez zvláštních příhod – žádné klepání, žádné pronikání nečistot.

Pozice při šlapání je díky strmému sedlovému úhlu 78 stupňů příjemně efektivní. Ekano 3 se stabilní enduro výbavou není s necelými 25,5 kg bez pedálů žádná lehká váha. Při jízdě do kopce lze tuto skutečnost díky podpoře motoru zanedbat a nijak výrazně nevadí, dokud není nutné kolo vytlačit do prudkého svahu, kde už nepomůže ani jednoduše aktivovatelný a silný režim walk, nebo cestu nezatarasí velký spadlý strom a kolo je potřeba přenést.
Ekano je vůbec velmi schopný vrchař. Dlouhé řetězové vzpěry pomáhají udržovat trakci i ve strmém terénu. Přilnavé pláště se spolehlivě zakusují do podkladu. Dokonce i technické černé tratě zaměřené na stoupání zvládá Ekano bez problémů; v náročných pasážích pochopitelně pomáhá extrémně silný, ale vždy dobře dávkovatelný motor Avinox.
S 30% sagem a přibližně 100% anti-squatem v oblasti sagu, díky čemuž může odpružení pracovat bez omezení, lze na kole bez námahy šlapat i po rozbitých trailech, přičemž nerovnosti pohlcuje lehce a s vysokou citlivostí. S menším sagem reaguje odpružení ze své podstaty o něco tužším dojmem.

Jelikož je Ekano mým prvním setkáním se systémem Avinox (konečně), napadá mě k často vychvalovanému M2S několik poznámek. Například: Believe the Hype. Avinox M2S je podle mě nejkomplexnějším full-power systémem motoru, jaký je momentálně na trhu. A ne nutně proto, že jde o nejsilnější relevantní motor na trhu. Avinox patří k vůbec nejpříjemněji ovladatelným systémům spíše díky řízení, citlivosti a nástupu výkonu – bez ohledu na režim.

Ve srovnání s některými konkurenty pedál u M2S necukne jen proto, že na něm spočívá noha. Dokonce i v prudkých stoupáních lze kolo rozjet, aniž by se zadní kolo divoce protáčelo, a problém nevzniká ani při položení kola na zem. Není třeba se bát ani toho, že tě overrun při chybném pohybu pedálu vystřelí ze srázu. Dlouhé povídání zkráceno: Avinox dokáže nabídnout více síly než konkurence, přesto se v každém režimu ovládá skvěle.
Režim Turbo jsem přitom využíval hlavně ve skutečně technických, sypkých nebo extrémně strmých pasážích, kde byla potřeba rychlost, případně když šlo o absolvování co největšího počtu jízd v krátkém čase. V tomto nastavení si motor samozřejmě z baterie pořádně lokne; ve slabších režimech, které mohou konkurovat nejsilnějším režimům ostatních motorů, je spotřeba elektřiny srovnatelná.
Režim Boost pro využití maximálního počtu newtonmetrů jsem používal jen velmi sporadicky v technicky kritických pasážích – tam však výrazně pomohl, abych se přes ošemetná místa dostal s rychlostí.
Jinak jsem si režim Auto při stoupání i obecně velmi oblíbil, protože nabízí poměrně široký rozsah a působí extrémně přirozeně, aniž by z kola dělal vláčný pytel.
Přesně takový mám pocit po aktivaci režimu Eco, v němž jsem se už nejednou dovlekl domů poté, co jsem zbývající vzdálenost odhadl poněkud optimisticky. Je třeba dodat, že systém naštěstí funguje poměrně dlouho i poté, co ukazatel zbývající energie dosáhne nuly.
Bez podpory motoru mimochodem Ekano s naší výbavou jede, jako by za sebou táhlo kotvu hlubokým bahnem. Kombinace plášťů Schwalbe poskytuje hromadu gripu, v testu valivého odporu by však téměř jistě žádnou cenu nezískala. Vysoká celková hmotnost kola k tomu přidává své.

U baterie dává Propain na výběr mezi 600Wh a 800Wh modelem, bohužel bez možnosti rychlé výměny. Baterie je tedy plně integrovaná a nabíjet ji lze pouze přímo v kole.

S 12A rychlonabíječkou Avinox se nabíjení během polední přestávky stává reálnou možností – rychlost nabíjení mění pravidla hry. Pomůže, že Propain poskytuje malou slevu na power station od DJI; cenu takového zdroje energie je však i přesto potřeba nejdřív zaplatit.

Přehazovačka by vlastně měla být napájena kabelem ze systému Avinox a se SmoothShift také zajišťovat sametově hladké řazení, respektive umožňovat řazení bez šlapání, vhodný kabel však bohužel v době recenze nebyl dostupný.

Propain už nějakou dobu dokáže zařídit, že se na jeho kolech člověk díky intuitivnímu ovládání cítí během chvilky jako doma. Těžit z toho budou i méně zkušení piloti. Zdá se, že recept funguje také u Ekano 3: Sednout, rozjet se, bavit se.

Propain vybavil Ekano vyměnitelnými patkami, což je podle mě jedna z nejlepších možností přizpůsobení, jakou lze dnes kolu dopřát. Vkus se liší a u délky řetězových vzpěr neexistuje správně ani špatně. Krátké (ačkoli délku 447 mm lze nejspíš považovat spíše za střední) pro vyšší agilitu, ale také větší zatížení zadního kola – delší pro vyšší směrovou stabilitu a lepší vyvážení předního a zadního kola. Pět milimetrů není mnoho, ale každý milimetr se počítá.
Vysoká míra vyvážení předního a zadního kola je pro mě už nějakou dobu velmi důležitá, a tak jsem se s delší patkou a řetězovými vzpěrami o délce 452 mm cítil dokonale už po první zatáčce. Rám velikosti M s reachem 450 mm díky tomu vytváří na předním kole spoustu tlaku a zatáčkami jej lze hnát s odpovídající mírou kontroly a důvěry v odpružení.
Nijak bych se nezlobil, kdyby Propain nabízel ještě delší varianty – těžit by z nich mohly zejména větší velikosti rámu, u nichž se vyvážení předního a zadního kola dále posouvá.

Plochý hlavový úhel 63,5 stupně (který by díky montážnímu standardu hlavového složení ZS56/ZS56 šlo později dokonce snadno změnit pomocí úhlového hlavového složení) zajišťuje klidnou jízdu. Nízká horní rámová trubka poskytuje volnost pohybu.

Středové složení je extrémně nízko a s plášti Schwalbe se nachází v naměřené výšce 332 mm. V ne až tak dávné minulosti jsem měl na jiném kole s jiným systémem motoru a delšími klikami při téměř totožné výšce středu poměrně velké problémy. Díky velmi kompaktní konstrukci motoru a krátkým klikám o délce 155 mm jsem však kupodivu téměř neměl potíže s předčasnými nárazy do překážek – pohyby klik je přesto nutné v technických pasážích dobře načasovat, aby se přece jen někde nezachytily.
Pozitivním vedlejším efektem nízko položeného středu je velmi nízké těžiště v zatáčkách, díky němuž si kolo vyslouží přirovnání k „jízdě po kolejích“.

Jedním z nejotravnějších témat při recenzování kola Propain byla a zůstává délka sedlové trubky. Podle dnešních měřítek není při rozdílu pouhých 20 mm (25 mm u S) mezi reachem a délkou sedlové trubky nijak oslnivá. U Ekano to zřejmě trochu souvisí s konstrukcí spodního vahadla. Z boku se totiž zdá, že jde o průběžnou sedlovou trubku, při pohledu zezadu je však vidět, že se dole zužuje přibližně na polovinu své šířky, aby vahadlu poskytla více bočního prostoru směrem k řetězu. Odpovídajícím způsobem se tím zmenšuje hloubka zasunutí sedlovky.
Malý ohyb sedlové trubky v místě, kde se zužuje, už je pak vlastně jedno.
Hobby konstruktér, nebo jak by řekl můj kamarád, „Pretengineer“, sice věří, že by s trochou hraní šlo spodní vahadlo umístit dále ven a sedlovou trubku zabudovat bez ohybu, v tuto chvíli je to však jen čirá spekulace, protože nevíme, jaké tolerance si Propain stanovil.

Ve skutečnosti jsem chtěl říct, že bych raději recenzoval kolo velikosti L s reachem 475 mm, dlouhá sedlová trubka by však pro mě znamenala příliš velký kompromis v ovladatelnosti, protože bych mohl používat teleskopickou sedlovku pouze se zdvihem přibližně 150 mm.
Ještě větší záhadou ovšem je, že podle odpovědi na náš dotaz mají být Propainem uváděné hloubky zasunutí sedlovky do rámu správné. U rámu velikosti M by to bylo 210 mm. Podle Propainu by při tomto rozměru nešlo RockShox Reverb se zdvihem 175 mm zasunout do rámu úplně, čistě matematicky by z rámu vyčnívala přibližně 55 mm, a s délkou mých nohou by tak ani zdaleka nebyla kompatibilní.
U svého testovacího kola jsem však mohl RockShox Reverb zasunout úplně až na doraz a na modelu velikosti M jsem měl přesně 175 mm zdvihu, což by byla dobrá hodnota – i když lidé, kteří někdy mohli používat zdvih přes 200 mm, mohou stejně jako já považovat i toto nastavení za určitý kompromis. Faktem je, že kdyby Reverb 175 skutečně vyčnívala z rámu o 55 mm, musel bych i na rámu velikosti M používat sedlovku se zdvihem 150 mm, což by dnes bylo u enduro kola diskutabilní – zejména když naše testovací kolo dokazuje, že i konstrukce Propain umožňuje větší hloubku zasunutí. Volnost pohybu by byla výrazně omezená a celá recenze by získala hořkou pachuť.

Ve skutečnosti jsou mimochodem sedlové trubky ještě přibližně o 5 mm delší, protože těsnicí lem objímky sedlovky (velmi povedený prvek, který brání pronikání nečistot a vlhkosti do rámu) přidává další konstrukční výšku.
Menší jezdci, kteří rádi sahají po delších rámech nebo jednoduše chtějí využívat co nejdelší zdvih teleskopických sedlovek, by tak u Propain mohli narazit na limity. Je proto potřeba dobře zvážit, zda kolo v tomto ohledu splňuje osobní požadavky. Dalo by se také říct, že důvod ke stížnostem nebudou mít pouze vyšší jezdci, kteří mají rádi poměrně krátký reach.

Odpružení vychází ze systému PRO10 značky Propain s virtuálním čepem. U Ekano 3 reaguje při doporučeném sagu 30 % mimořádně citlivě od začátku zdvihu až do jeho střední části. Zadní odpružení tak ochotně polyká překážky všeho druhu, spolehlivě a přesně si razí cestu i po trailech posetých balvany a na každé trati sedí jako přibité.
Problémy s tímto nastavením přicházejí u Ekano 3 při velmi tvrdých nárazech. I s nejvyšší úrovní high-speed komprese tlumiče RockShox Vivid má odpružení při tvrdších dopadech, a dokonce i při silných kompresích sklon chodit nadoraz, přičemž nejvyšší nastavení navíc ke konci zdvihu přináší poněkud hrubší projev. Vysvětlení lze hledat v průběhu křivky pákového poměru i v jeho vysoké průměrné hodnotě. Křivka zůstává až do střední části zdvihu na vysokém pákovém poměru a teprve poté prudce klesá, aby vytvořila větší oporu.
Tlumič tak dostává možnost zpomalit pohyb až poměrně pozdě. Funkce Linear XL tlumiče Vivid, která napodobuje chování ocelové pružiny, v tomto případě nejspíš nepomáhá. Co však pomáhá výrazně a chrání tlumič před nadměrným chodem nadoraz, je funkce ABO (Adjustable Bottom Out). Seřizovací šroub je na Ekano velmi dobře ukrytý a špatně přístupný (ovladač reboundu však lze sejmout a použít jako nástroj), velmi účinně ale mění kompresní tlumení v posledních 20 % zdvihu a dodává Ekano 3 harmoničtější charakteristiku odpružení. Při úplném zavření je už velmi obtížné využít celý zdvih, o jeden stupeň níže jde o velmi dobrý kompromis.
Pak už stačí pustit brzdy a zamířit rovnou na balvany; zadní kolo se jen tak nenechá vyvést z míry.

Při sagu 25 % se především v nižších rychlostech obětuje část komfortního projevu odpružení v první polovině zdvihu, zato naroste rezerva proti chodu nadoraz.
.
Kvůli celkové hmotnosti bych Ekano 3 zrovna nenazval hravým a poppy, cílené odrazy ale zvládá ochotně.
Aby si člověk mohl užívat kvalit Ekano, nemusí se ostatně neustále proplétat extrémním terénem. Také enduro varianta Ekano je skvělým společníkem na dlouhé túry a obecně velmi schopným univerzálem. Bike mě doprovázel na několika vyjížďkách ve vysokohorském terénu i v opuštěném zázemí několika vyhlášených oblastí ve Francii a Itálii, kde se ukázal v tom nejlepším světle a větším zdvihem nikdy nepůsobil nepříjemně.

S každým procentem sagu, respektive změnou tlaku v tlumiči o několik PSI, se charakter zadního odpružení mění, takže s trochou experimentování by si každý měl najít vyhovující nastavení mezi 30 a 25 %.
Mým favoritem bylo 28 % s high-speed kompresí ve střední poloze a ABO o jeden stupeň pod nejvyšším nastavením.

Při všech těch řečech o zadním odpružení se nesmí zapomenout na nejnovější verzi RockShox Zeb Ultimate. Vidlice se nastavuje rychle (doporučený tlak vzduchu poslouží jako použitelný výchozí bod) a její funkce je mimo jakoukoli pochybnost. Je extrémně citlivá, máslově hladká při prvotním záběru i v celém průběhu zdvihu, a proto při pohlcování nárazů zatraceně komfortní. Linearizer XL skutečně dodává vidlici výrazně nižší progresi, než měly její předchůdkyně.
Díky tomu lze při nejnižším nastavení funkce Bottom Out zdvih velmi dobře využít, a přestože se pravidelně spotřebuje celý, nevzpomínám si, že bych byť jedinkrát pocítil tvrdý doraz. S vyšším nastavením je těžké dostat vidlici na konec zdvihu i při nejtvrdší jízdě. Ani po stovkách velmi prašných kilometrů nebylo patrné žádné zhoršení funkce. Nová Zeb se během okamžiku zařadila mezi mé nejoblíbenější vidlice – jen by mohla být o něco lehčí.

Z hlediska celkové hmotnosti a ovladatelnosti je pro mě Ekano AL beztak tak trochu záhadou. Většinu času člověka ani nenapadne, že osazení včetně pedálů váží téměř 26 kg. Bike se nechá snadno pokládat do zatáček a ochotně reaguje na přenášení těžiště i impulzy do řídítek. Teprve když se mu pořádně šlápne na krk, začne se vysoká celková hmotnost projevovat. Tu masu je nejprve potřeba ubrzdit. Ekano se však při nájezdu do úzkých zatáček netlačí ven tak výrazně, jak jsem zvyklý u některých jiných biků v této hmotnostní kategorii – a to ani na velmi strmých trailech. Domnívám se, že značná část dodatečné hmotnosti se ukrývá v kolech. Kdyby byla například soustředěna jen v baterii, která navzdory své kapacitě 800 Wh vykazuje poměrně vysokou hustotu energie, negativní dopad vysokého těžiště na jízdní vlastnosti by byl podstatně větší.

Bunny hopy přes příčné rýhy jsou samozřejmě i tak utrpením a výšku, do které dokážu bike dostat nad zem, lze označit jedině za žalostnou. I přizvednutí a přesazení zadního kola vyžaduje důraz, zde je ale nejspíš opět znát, že kola, respektive pláště Schwalbe s těžkou Gravity kostrou, dokážou člověku život pořádně zkomplikovat. Zato s tubeless setupem roste ochrana proti defektům; pro a proti si musí každý zvážit sám.
Náš testovací bike byl mimochodem dodán s dušemi, takže zde lze poměrně rychle ušetřit přibližně 200 g.

Ani kola Crankbrothers Synthesis Alloy 2.0 nepatří mezi lehká; z hlediska jízdního projevu a životnosti se přesto řadí k mým naprostým favoritům. Na svých osobních bicích už léta vozím různé sety a ani jednou jsem je nemusel znovu centrovat (což se vlastně zdá nemožné), přestože jsem je nikdy nešetřil. Tato zkušenost se potvrdila i během recenze – po celou dobu zůstávala naprosto netečná, a přestože jsem několikrát slyšel tvrdý kontakt se skálou, na ráfcích se neobjevil jediný důlek.

Řídítka OneUp V2 jsou má nejoblíbenější a zatím jediná, u kterých skutečně dokážu vnímat tlumení vibrací. S gripy Sixpack si naopak mé ruce vůbec nerozuměly. Zbrusu nové sedlo Sixpack Evo Rail Ultra je vydařeným společníkem, na kterého jsme se podrobněji podívali samostatně.

Kryt motoru je minimální a celé spodní rámové trubce chybí dodatečná plastová ochrana. Velkou část sice pokrývá průhledná ochranná fólie RideWrap (skvělý prvek), ta však nestačí na větší odlétávající kameny – situaci, s níž jsem se na projetých trailech setkával pravidelně –, respektive právě část před motorem zůstává nechráněná. Zvuk, s nímž do hliníku rámu pokaždé přibyly poměrně hluboké záseky, mi pokaždé drásal srdce.

Dokážu ocenit velmi čistý vzhled vedení kabelů integrovaného do hlavového složení. Náš testovací bike byl bohužel osazen 50 mm dlouhou verzí představce Sixpack Millenium ICR. Při pokusu jednoduše ho vyměnit za kratší kus ze zásob se ukázala závislost na proprietárním řešení. Vedle speciálních podložek je vpředu mezi představcem a hlavovým složením použito vlastní těsnění, které přispívá k životnosti systému. Kvůli přibližně o 5 mm výše posazenému výstupku na hlavovém složení však nelze namontovat běžnou podložku ani představec. Krátce mě napadlo vyříznout do běžné podložky výřez. Množství práce a vedlejší efekt v podobě části hlavového složení následně otevřené nečistotám a vodě mě ale přiměly tento plán vzdát.
Musel jsem se tedy smířit s delším představcem a nechtěným pocitem narušené rovnováhy při zatáčení i méně přímým řízením. Čím delší představec, tím silnější je dojem, že má bike během zatáčení větší sklon padat dovnitř. Především při rychlé jízdě v utaženějších zatáčkách jsem si na tento pocit po celou dobu recenze nedokázal a ani nechtěl zcela zvyknout.
Naštěstí lze i u ICR během objednávky zvolit kratší představec (verzi 35 mm), nebo ještě lépe nechat rovnou namontovat běžnou variantu – rám umožňuje vést bowdeny dovnitř také z boku.

Když už je řeč o bowdenech: Přestože do rámu našeho elektronikou napěchovaného biku vstupuje jediný bowden, alespoň od něj nebylo slyšet žádné klepání. Ekano je vůbec velmi tiché i v brutálně rozbitých pasážích – měkký chránič řetězové vzpěry pokrývá velkou plochu nahoře i dole a na rozdíl od toho, co bylo slyšet u předchůdce, se během dlouhé recenze neozývalo žádné klepání ani z motoru Avinox M2S.

Jak už bylo několikrát zmíněno, Gravity pláště jsou těžké, kombinace nejnovější generace radiálních plášťů Magic Mary vpředu a Tacky Chan vzadu ale patří k nejpřilnavějším na trhu. Se směsí Super Soft vpředu a Soft vzadu je rozsah podmínek, v nichž tato kombinace spolehlivě drží, enormní. Pouze na sypkém povrchu na tvrdém podkladu Magic Mary stále nepatří k mým favoritům, přestože mohu uvést jen občasné uklouznutí v situacích, kdy by většina ostatních plášťů nejspíš také nepředvedla nic výrazně lepšího.

Vzhledem k oblasti použití a výbavě se hmotnost snižuje jen obtížně. Menší baterie by ušetřila téměř 900 g, protože ji ale nelze jednoduše vyměnit, znamenalo by to trvalé omezení dojezdu. Kdo však plánuje hlavně krátké vyjížďky po práci, měl by ji zvážit – jízdní vlastnosti se odvděčí.

S Avinox M2S je Ekano 3 AL v naší variantě výbavy po stránce motoru vybaveno skvěle. V přímém srovnání s ostatními full-power systémy působí pohon nejen silněji, ale především suverénněji – bez ohledu na režim.
K tomu se přidává ovladatelnost, která je na více než 25kilogramové hliníkové enduro překvapivě intuitivní – bike se nechá ochotně pokládat do zatáček, rychle reaguje na přenášení těžiště a v rychlých sjezdech nabírá tempo, jako by na svou hmotnost jednoduše zapomněl. Skutečnost, že přitom Gravity kombinace Schwalbe poskytuje neochvějný grip a nezničitelná kola Crankbrothers dodávají jistotu, je už jen třešničkou na přesvědčivém celku.
Kde však Ekano při bližším pohledu trochu ztrácí, jsou detaily rámu. Konstrukce sedlové trubky s malou hloubkou zasunutí (pokud jsou hodnoty uváděné značkou Propain správné; náš testovací bike nabízel podstatně větší a dobře použitelnou hloubku) a její délka mohou být v závislosti na tělesné výšce skutečným nedostatkem pro ambiciózní jezdce, kteří s dlouhými teleskopickými sedlovkami požadují maximální volnost pohybu. Kdo váhá mezi velikostmi rámu, pravděpodobně zde rychle narazí na limity.

Zadní odpružení s vysokým pákovým poměrem je kapitola sama pro sebe: Systém Pro10 v první polovině zdvihu spolkne vše, co se mu postaví do cesty, při tvrdých dopadech a rychlých kompresích má však sklon chodit nadoraz, pokud člověk není ochoten obětovat komfort v nižších rychlostech ve prospěch menšího sagu. U našeho testovacího biku v tomto ohledu dobře pomohla funkce Bottom Out tlumiče Vivid, takže v závislosti na volbě tlumiče může zadní odpružení reagovat poněkud jinak.

Navzdory těmto drobným hranám zanechává Ekano 3 AL Enduro více než přesvědčivý celkový dojem a boduje především konfigurátorem a férovou základní cenou. Ještě důležitější je, že Ekano 3 jednoduše baví a cítí se stejně doma ve vysokohorském terénu jako na místní enduro trati.
Kdybych však na rámu s reachem 450 mm skutečně musel vozit teleskopickou sedlovku se zdvihem pouhých 150 mm, radost by mi to za všech okolností této recenze výrazně kalilo.
Není to hravý jib-bike ani lehká váha, ale jako robustní, motorem nabitý univerzál s vysokým faktorem zábavy a patrně momentálně nejlepším systémem pohonu na trhu představuje vážnou alternativu pro všechny, kdo dávají přednost radosti z jízdy před honbou za gramy.