Nádherný Roadtrip: Un Grand Voyage

V listopadu 2022 jsem napsal recenzi na produkty Tailfin. Mnohem později, než jsem zamýšlel, následuje malá zpráva o zkušenostech s taškami a nosiči od britské firmy.
Bohužel se plány a časové možnosti pro rozsáhlou cyklocestu neustále posouvaly, a tím i podrobná recenze produktů Tailfin. Ze Spojených států se stalo Španělsko, ze Španělska Island, z léta se stalo jaro, z jara podzim. Ale jak se říká, dobré věci chvíli trvají.
Konečně na konci září odstartoval dlouho očekávaný třítýdenní cyklovýlet. A stal se, ó překvapení, navzdory pozdnímu datu občasně velmi letní výlet jihovýchodní Francií.

Pár hrubých dat o túře: 1.507 km, 23.432 výškových metrů a 5.321 řazení ukazuje střízlivé vyhodnocení Garminu.
O počtu snědených gumových medvídků se dá jen spekulovat. Ale jedno je jisté: měli zásadní podíl na úspěchu cesty. A samotný výlet byl mnohem krásnější a také těžší, než by se dalo čekat z holých čísel mého Garminu.
Kromě hlavního cíle cesty jihovýchodní Francie vedla trasa také přes kus Itálie a dotkla se malého, ale krásného kousku Švýcarska.

Cesta tam byla vlakem, původně z Vídně do Ženevy.
Le Grand Depart v Ženevě bohužel padl za oběť intenzivnímu dešti. Na poslední chvíli byl start přemístěn do suchého Lyonu a plánovaná trasa byla poprvé změněna. Zobrazená trasa se startem v Ženevě tedy neodpovídá úplně skutečné cestě.

Také kvůli stále vysokým letním teplotám na jihu a místy špatným stavům cest se původně plánovaný průběh několikrát změnil.
Vienne - Puy en Velay - Langogne - Florac - Vallon Pont d’Arc - Orange - Montbrun-les-Bains - Sisteron - Digne-les-Bains - La Palud sur Verdon - Puget-Théniers - Ventimiglia - Tirano - Prad am Stilfserjoch a krásné Klausen byly nakonec etapová místa podél cesty.
A tak na menu milovníků krajinářských vrcholů mimo jiné: Gorges du Tarn, Gorges de l’Ardèche, Gorges du Verdon a mnoho dalších, neméně spektakulárních říčních údolí a kaňonů.

Jízda jihovýchodní Francií zvláště uchvacovala svým krajinným mixem a oblastmi, které by člověk očekával na jiných kontinentech, ale ne v malém koutě Evropy: Nádherně krásné soutěsky, roztomilé kopcovité krajiny, hluboká údolí, drsné skalní útvary, holé horské vrcholy a smaragdově zelené vody mě vlastně inspirovaly k názvu "Gorges Gravel", což by se do češtiny dalo přeložit možná jako "po štěrkových soutěskách".
Proč se u této formulace nezůstalo?
Gravel biking se mimo turistické cyklotrasy ukázal bohužel příliš často jako náročný. A to i přesto, že jsem při plánování trasy co nejlépe dbal na to, abych vybíral cesty, které odpovídají mé interpretaci gravelu.
Příliš mnoho štěrkových cest končilo divokou rodeo jízdou, které - pokud vůbec na gravel biku - baví jen s dobrými jízdními dovednostmi a bez zavazadel. Hranice mezi dobrodružstvím a dřinou byla většinou tenká. Zvláště výjezd na štěrkovou cestu na Mont Ventoux se mi vryl do paměti, to byla tvrdá a nesmírně potivá záležitost.

Na druhou stranu: Úžasné, jak statečně si Rose Backroad včetně přívěsu Tailfin vedlo v takovém terénu. Člověk i materiál čelily mnohým výzvám, ale kromě tří defektů, jednoho setu brzdových destiček a pár zničených tašek naštěstí vše zůstalo v pořádku.
Nakonec tvořil gravel jen malou část trasy - i když fotografie mohou naznačovat něco jiného. Nicméně to bylo 1.500 nádherných kilometrů na překvapivě osamělých silnicích, starých železničních tratích (jako například Via Fluvia nebo Voie Verte), lesních a hospodářských cestách.
Můj tip, pokud uvažujete o výletu do této oblasti a ještě jste tam nikdy nebyli: Zůstaňte na malých vedlejších silnicích a raději si užívejte krajinu, nebo si jako místní vezměte horské kolo.

Jak jsem již na začátku zmínil: Ultimativní přehled produktů Tailfin, které používám, včetně dojmů z montáže a manipulace, už existuje. Po dobrém roce praktických zkušeností je nyní čas sdílet další zkušenosti, které jsem získal s tímto systémem nosičů.
V běžném životě a při krátkých výletech používám vždy osu s rychloupínacími svorkami na nosiči. Během cesty do Francie jsem však na rychloupínací svorky na nosiči a s nimi spojenou osu Tailfin zanechal.
Díky existujícím montážním bodům na rámu byl Tailfin přímo přišroubován k jízdnímu kolu. Méně šroubových spojů, méně potenciálních zdrojů chyb, tak byla má úvaha.

Další výhody: Při defektu nemusíte nosič demontovat, protože není spojen s osou. Navíc si tak ušetříte až 60 gramů váhy.
Mimochodem, co se týče váhy: Pokud by někoho zajímalo, kolik moje kolo s nákladem vážilo: Nevážil jsem to. Díky maximální povolené zátěži 24 kg na nosiči není takové počítání hrášku technicky nutné. A prakticky nehraje jedno nebo dvě kilo navíc nebo míň žádnou velkou roli.

Bylo pro mě důležité otestovat všechny tašky, abych získal zkušenosti pro nadcházející cesty. A: Pro chutné bagety a gumové medvídky muselo vždy zůstat volné místo na suchém místě.
Obsah tašek jsem příliš nekompaktoval, což bylo při balení velmi příjemné a také to přispělo k lepšímu pořádku.

Plně potvrzuji skvělou funkčnost produktů Tailfin, kterou jsem již ve své první zprávě proklamoval. Zde bych chtěl zvláště zdůraznit zadní boční tašky kvůli jejich snadné manipulaci.
Jsou namontovány bleskově, drží pevně bez jakéhokoli volného pohybu. A přístup k obsahu je podstatně rychlejší než u Top Trunk Bag.
Stabilita nosiče si také zaslouží pochvalu. Kolo se dá i s pořádným nákladem sportovně ovládat a protože na zádi nic nehraje ani neklátí, automaticky máte větší důvěru v kolo.

Top Trunk Bag se ukázala překvapivě prostorná a byla schopná pojmout více, než se zdálo. Cestovní proviant se v ní vždy našel místo i přes zdánlivě dosažené plné zatížení. Bohužel se nikdy nepodařilo tak elegantně vyjmout kus oblečení jako z výše zmíněných bočních kapes.
Často stačilo pro obědovou pauzu otevřít zadní uzávěr, aby se taška dala dostatečně rozvinout. Pro přístup k oděvu však většinou musela být taška sejmuta.
Takto viděno by pro mě nebyla volba s Top Trunk Bag pevně spojenou s nosičem možností.

Malá nepříjemnost, kdy se kompresní popruhy na Top Trunk Bag sklouzly dolů, se občas stala, ale většinou kvůli nedbalosti.
Na radu uživatele Bikeboard Golose (který systém Tailfin používá již mnohokrát na svých cestách) byly kompresní popruhy pro jistotu neskrřížené. To sice zabraňuje sklouznutí popruhů, ale může časem vést k problémům a vytrženým poutkům na tašce.

Přestože přední brašny jsou trochu nepříjemné na montáž a při jízdě se vždy trochu houpou, ovládání kola ovlivnily překvapivě pozitivně. Lehké kývání nebylo na řídítkách cítit a kolo se s nákladem na předním kole jezdilo mnohem neutrálněji. A na uvolněných štěrkových zatáčkách byla na předním kole cítit znatelně větší trakce.
Boční vítr se samozřejmě při použití Cargo Cages spolu s brašnami cítí více, ale během cesty to nikdy nebylo nepříjemně rušivé. A klepotání nebo jiné nežádoucí zvuky "Frontlader" - stejně jako vše ostatní od Tailfin - také neznají. Pokud by tedy něco mělo přece jen klepat, je nejlepší ihned zastavit a zkontrolovat, zda je vše správně namontováno.

Důležitý tip pro zavazadla: Vyhněte se tvrdým předmětům, které brašny zcela vyplní. Protože povlak brašen se při nedbalé montáži otře rychleji, než byste si mysleli.
Také Cargo Straps byste měli určitě koupit ve správné délce, resp. případně zkrátit. S příliš dlouhými popruhy pak strávíte hodně času s tím, abyste řádně uložili přebytečnou délku - a to nejen proto, že smyčky na popruzích jsou velmi úzké a popruhy se špatně protahují.

Dva tipy z praxe: Kousek textilní pásky by na cestách neměl chybět, protože téměř nic neváží, zabere malý prostor, když je navinutá na karton a opraví spoustu věcí.
A jako preventivní opatření: Jelikož 5L tašky na vidlici sahají daleko přes středně dlouhé koše, může se skutečně stát, že v závislosti na obsahu mohou třít o vidlici. Funkčnosti to neubírá, ale pro jistotu by měl člověk před delší cestou vidlici obalit páskou, aby pak nebyly nevzhledné stopy. Za normálních okolností a pokud si dá člověk pozor na vzdálenost od vidlice, neměly by nastat žádné problémy.

Celkově je systém Tailfin velmi promyšlený a zralý. Nicméně existuje několik detailů, které by v budoucnu mohly být vylepšeny.
Na Cargo Straps jsou smyčky bohužel velmi úzké, zde by se dalo něco vylepšit.
Uchycení kompresních popruhů na Top Trunk Bag by podle mého názoru mělo být trochu přepracováno. Zde by byly extra smyčky pro upevnění popruhů na tašce velmi praktické. Nebo možná horizontálně nastavitelný popruh, který by spojoval oba vertikální popruhy.

Připevnění Top Trunk Bag na nosič by mohlo být ještě nějak zjemněno. Kdyby měly kolíky lepší vedení a samy by zapadaly do nosiče, montáž by byla ještě rychlejší a jednodušší.
Aktuálně je nutné ručně vytahovat kolíky a přesně trefit polohu děr, aby bylo možné tašku namontovat. S namontovanými bočními taškami se to kvůli nedostatku prostoru pro ruce neděje tak snadno, jak by se chtělo.