Trailcheck Jižní Korutany: Novinky na Petzenu

Přesně před jedenácti lety byl oficiálně otevřen 11,5 km dlouhý Flow Country Trail na hoře Petzen. Tehdy to byla jediná trasa, která se na rakouské straně hřebene patřícího ke Karavankám vinula přes více než 1 000 výškových metrů dolů. V průběhu let se tato nekonečná linie stala bijícím srdcem regionu.
Dnes vypadá nabídka na a kolem horského masivu vysokého 2 114 m úplně jinak. Například byla mezitím rozšířena o EWS trasu, která byla v roce 2018 speciálně vytvořena jako finální etapa pro závod EWS World Series na strmých svazích hory. My však chceme naši letošní návštěvu začít s těmi nejnovějšími atrakcemi, které byly čerstvě vybudovány. V dolní části hory se totiž nacházejí nové trasy Shakedown, Freeride a Jump Trail, které budou otevřeny v roce 2025.

Stejně jako tehdy, i dnes je jedním z našich průvodců Charly Falke. Tento nekonvenční bohém je stejně neodmyslitelnou součástí Petzenu jako Flow Country Trail.
Faktotum zná více příběhů, než má člověk čas vyslechnout během dvouměsíčního výletu, natož během dvoudenního. Mimo jiné je také zodpovědný za týdenní program Aktiv Card (viz informační box). Charly navíc zná každý, byť i ten nejskrytější trail, který region kolem Feistritz ob Bleiburg a malebného Klopeinského jezera – považovaného za nejteplejší koupací jezero v Evropě a zároveň se pyšnícího kvalitou pitné vody – nabízí.
Společně s Manuelem Krainzem, projektovým manažerem a průvodcem Geoparku Karavanky – přeshraniční přírodní a kulturní zážitkové zóny o rozloze přes 1 067 km², ve které se nacházíme – nás doprovází na starších, novějších i zcela nových trasách.

Abychom se dostali na začátek nového tria, není potřeba nastupovat do kabinové lanovky Petzen; dokonce ani není nutné slézt z kola. V bezprostřední blízkosti stanice lanovky je vlastní vlek, nazývaný Quellenlift, který cyklisty vytáhne na kopec.
Jak možná někteří uživatelé parku vědí, není potřeba zápasit s běžnou tyčkou vleku. Místo toho lze jednoduše připevnit takzvaný easyLOOP systém k představci. To zvládne každý, nepoškrábe rám a dokonce kolo během stoupání trochu stabilizuje.
Jízda také netrvá dlouho. Přibližně 150 výškových metrů se stoupá podél okraje sjezdovky, která je v zimě ideálně pokrytá hustým sněhem, zatímco v našem případě září jasnou zelení.

Nahoře, po odvěšení, čeká napravo Shakedown Trail, který byl rovněž letos přidán do nabídky bikeparku. Ale o tom později, nejprve se vydáme doleva.
Tam si můžete vybrat mezi Freeride a Jump Trailem. Doporučuje se nejprve věnovat Freeride trati, protože její obtížnost je výrazně nižší než u Jump Line. To potvrzují také cedule, na kterých je trať označena jako středně obtížná. Pokud chcete plynule zvládnout všechny prvky, měli byste být i tak ve střehu.
Zatímco na Flow Line máte většinou dost času a prostoru na to, abyste se přizpůsobili plynulému vedení trasy, meandruje Freeride Trail lesem s množstvím zatáček a zahrnuje mnoho menších skoků – některé z nich jsou i plynulé doubly. Na Freeride trati tedy můžete pravidelně opouštět povrch – od malého přechodu z první klopenky až po řadu stolů, které vás motivují k prvním trikům.

Že jak freerideová, tak i jump trailová trať vznikly pod dohledem mistra shapera Diddieho Schneidera, je okamžitě patrné. Nenajdete zde žádné trhavé změny rychlosti, žádné únavné protistoupání a žádné nebezpečné odrazy na rampách. Místo toho se od začátku do konce plynule překonává jedna překážka za druhou.
Jedním z vrcholů je větší drop, ke kterému vede delší dřevěná rampa. Ostrá zatáčka rampy určuje tempo, takže je jen malá šance, že přistanete příliš hluboko – i když dlouhé a strmé přistání by hodně odpustilo.

Za zmínku stojí úsek, kde se obě tratě těsně před cílem spojují. Zde se nachází zdánlivý table, který je ve skutečnosti na pravé straně double. Kvůli jeho konstrukci jej nelze dobře přehlédnout ani opravdu projet. Žádný problém – pokud o tom víte.

Kolem vyřezávaného medvěda Petzenbär se nachází vstup na trail několik výškových metrů pod horní stanicí – nepřehlédnutelný díky startovní bráně.
Odsud to znamená pevně se držet a sjíždět přes kořeny, malé kamenné desky, částečně sypký prach nebo suť – alespoň pokud neprší. Za mokra se přirozeně přidává další složka obtížnosti; jaký druh bahna se z povrchu stane, si můžeme jen domýšlet … a jsme za to vděční.

Podle příběhů se během jednoho ze závodů EWS za přívalových dešťů podařilo jedné jezdkyni dokončit polovinu trasy s defektem na předním kole až do cíle. Vzhledem k četným dropům a uměle vytvořeným schodům, které mají zabránit erozi, to rozhodně nebylo jednoduché.
A to ještě k tomu, že schody často vedou do dvojitých a trojitých stupňů, které by se vlastně měly dropovat, ale jejich délka tomu všemu přidává extra dávku složitosti ... možná by bylo lepší je překonat spíše jako plynulý drop?
Podobné otázky ohledně způsobu překonání a volby linie si kladete neustále, i když je šířka trailu značně omezená, na zhruba pět kilometrů dlouhé trase.

Vlastně je trať EWS rozšířením trailu Thriller a sdílí s ním některé úseky. Thriller lze jako celek možná zařadit o něco přístupnější, i když se stále objevují krátké úseky, kde je nutné pečlivě zvolit správnou stopu.
Na Thrilleru se častěji vyskytují koberce z kořenů, širší úseky pro volbu stopy a také několik krátkých protistoupání, kde si člověk musí dávat pozor, aby pedály nezachytil o překážky.

Na druhou stranu, extra úseky EWS zahrnují několik strmějších částí, ke kterým je lepší přistupovat ani ne příliš rychle, ani příliš pomalu. Na mém oblíbeném úseku se člověk stejně nemůže zastavit, ale musí svižně projet dlouhou esovitou pasáží.

Jezdit se dá na obou trasách – za předpokladu, že máte potřebné jezdecké dovednosti. Pokud jsou tyto dovednosti teprve ve fázi rozvoje, trasy příliš nelákají k vyzkoušení.
Pravděpodobně byste museli hodně tlačit, což by se vzhledem k náročnému sklonu a délce tras mohlo ukázat jako dost namáhavé – i když je zde stále několik výstupů a odboček na Flow Country Trail.
S ohledem na rozdíl v obtížnosti mezi modrou flowovou trasou a černými enduro traily se zdá jasné, že by do nabídky Petzen ještě dobře zapadala červeně klasifikovaná přírodní sjezdová trasa z horní stanice lanovky do údolí, která by menu doplnila.

Co se týče menu: Na několika místech v bikeparku jsou nabízeny místní a příhraniční speciality.
A co se týče příhraničí: Dokud na Petzenu nebude možná realizován přírodní Missing Link, nabízí hora na své zadní straně, tam, kde se nazývá Peca, důstojnou, i když bezvlekovou alternativu.

Řekněme: Pro všechny, kteří chtějí rozšířit své obzory za hranice bikeparku, se nabízí překročení hranic do sousedního Slovinska.
Mnoha bikerům je Single Trail Park Jamnica již známým pojmem; protože jsme o něm však již v minulosti psali, soustředíme se tentokrát na hornické město Mežica. I o něm jsme již psali, protože se tam můžete na kole projíždět v štolách bývalého dolu na olovo a zinek. Buď pohodlně po spíše rovinaté cestě skrz horu, nebo – kdo chce něco opravdu divokého – na Black-Hole-Trail, černě hodnocené stezce hluboko do dolu, těsně kolem několika propastí a … černých děr.

V typicky charly falkeovském „Uvidíme, kam nás to zavede“ stylu nás to tentokrát zavádí mezi mnoho více či méně legálních, tajných nebo v lese či houští skrytých možností na A Drog.
Postavený Žična Trail Crew, jedinou snadnou věcí na této stezce je výjezd. Ten vede s pohodlným sklonem po asfaltových a lesních cestách přibližně 600 výškových metrů nahoru k nástupu. Občas zahlédnete idylický pohled na okolní krajinu, zbytek času jste v hustém lese dobře chráněni před spalujícím sluncem – pokud svítí.

Prvních 60 výškových metrů přípojky vede mimo jiné úzkým korytem a pomáhá při rozehřátí – a při připomínce toho, jaké to je, být na někdy dost rustikálně do lesa postavených slovinských "cukrových stezkách".
Pak začíná samotná cesta. Kdo by v tomto bodě chtěl zatáhnout za záchrannou brzdu, může A Drog objet po široké cestě.