Obrazová reportáž Salzkammergut Trophy 2025

V senzačních 9:09:18 zvítězil letos fenomenální místní matador Manuel Pliem z Altaussee. Ve své domovině se čtyřicetiletý jezdec po první třetině závodu odpoutal od stejně starého štýrského soupeře Davida Schöggla, kterého navíc zpomalil defekt pneumatiky, takže po loňském druhém místě to letos znovu znamenalo „jen“ stříbro. Loňský vítěz Philip Handl z Tyrolska projel cílovou čáru jako třetí. Celé pánské pódium na extrémní trase tak bylo, stejně jako v roce 2024, v rakouských rukou.
U žen dokázala na královské disciplíně Salcburčanka Theresa Rinder-Bachl proměnit počáteční dvouminutovou ztrátu během 11:38:06 hodin ve vítězství s náskokem dvanácti a půl minuty. Za ní následovaly Hornorakušanka Sabine Sommer a Němka Cemile Trommer.

Druhou nejdelší maratonskou trasu ovládl po tvrdém souboji s několika změnami ve vedení Hornorakušan Jakob Reiter. Wolfgang Krenn z Mondsee v boji o vítězství podlehl a musel se spokojit s 2. místem. Jako třetí projel cílovou čáru na tržišti v Goisernu Polák Wojciech Halejak.
Loňská vítězka trasy A, Tyrolanka Bianca Somavilla, letos suverénně zvítězila na trase B a mohla tak rozšířit svou sbírku vítězství v oblasti Salzkammergut. Loňská vítězka Irina Fettinger z Bad Goisern se zařadila před Němkou Yvonne Kuhnlein na velmi oslavovaném 2. místě.

Na nejdelší z nyní tří gravelových tras zvítězil Maximilian Foidl s náskokem jedenácti minut před Paulem Viehböckem z Ottensheimu a Salcburčanem Dominikem Hödlmoserem. Vítězkou mezi ženami se stala Paula Schmidl před Evou Herzog.

BB: Jak si lze představit tak zásadní změny v síti šesti, ne, vlastně devíti dalších závodů a jejich časových plánů, občerstvovacích stanic, dynamiky? Je to kolektivně vedená excelová bitva, nebo má šéf trasy Peter Kreutzer tyto procesy v malíčku?
GL: Ano, je to velký excelový soubor a Peter ho má velmi dobře pod kontrolou, protože jeho načasování je téměř vždy přesné. Přitom zdaleka nejde jen o průjezdní a cílové časy. Chceme také zajistit, aby rychlí jezdci na jedné trase nenarazili na skupiny jiné trasy, nastavit rozumné časové limity, dobře navrhnout výjezdy z měst atd. Kromě toho hraje obrovskou roli, zda je sucho nebo mokro, zda panuje zima nebo horko. To často úplně mění dynamiku závodu. Nemluvě o tom, zda vedoucí jezdci spolupracují ve skupině, nebo zda čelo tvoří jednotlivci. Celkově vzato jsou významné změny extrémně složitou záležitostí a my v týmu trávíme mnoho hodin přemýšlením, jak vše integrovat a dosáhnout optimálního výsledku. Nakonec je to předpoklad založený na zkušenostech a v den závodu následuje zkouška ohněm.

BB: Letos je poprvé k dispozici třetí gravelová trasa. Vidíš v této oblasti potenciál, bude se tato kategorie dále rozšiřovat?
GL: Dobře si pamatuji na začátky této nové nabídky před devíti lety, protože se shodovaly s mými vlastními začátky u Trophy. Nápad na to měl Martin Huber, který měl vždy dobrý cit pro nové trendy. Tehdy jsme vlastně ani nevěděli, jak to pojmenovat: je to vlastně cyclocross, nebo gravel? A samozřejmě jsme udělali začátečnické chyby, například že jsme lidi poslali přes Salzberg, přestože pro tyto stroje tehdy vůbec neexistovaly převody vhodné pro kopce, a všichni nadávali, protože vlastně neměli šanci. Topografické podmínky Solné komory jsou i dnes stále téma, protože pro nás zde není vůbec snadné najít trasy, které jsou technicky jednoduché a mají málo výškových metrů. Ale bylo by pěkné mít další trasu o délce přibližně 120 kilometrů a s 1 800 výškovými metry.

BB: Takže pokud jste v tomto ohledu něco našli, následuje další fáze rozvoje?
GL: Poptávka by tu byla. A v průmyslu je to celé také velké téma. S novou trasou Gravel Two přes 52 kilometrů jsme nyní vyplnili mezeru mezi Gravel One a Three a získali přibližně 80 účastníků navíc. Obecně je náš letošní nárůst v gravel větší než v maratonu, navíc je vyšší podíl žen: přibližně 20 až 25 % oproti 12–13 % v MTB oblasti. Takže … (pauza) … uvidíme. Zda se taková trasa najde, zda by mohla být v časovém horizontu pěti, šesti let dokonce i gravelová mistrovství světa tématem: nevím, momentálně. A upřímně řečeno, nikdo ti nemůže říct, zda budou gravelová kola i nadále tak populární, jako jsou nyní. Každopádně jsou momentálně žádaná a snažíme se nabídnout atraktivní možnosti, abychom se neustále rozvíjeli.

BB: Apropos úkoly: Jak koordinovat neuvěřitelné množství více než 1 000 dobrovolných pomocníků a pomocnic a jak je Trophy personálně celkově zajištěna?
GL: Jsme čtyři lidé, kteří pracují na poloviční úvazek po celý rok pro Trophy, a několik dalších osob, které zastávají důležité role v rámci sdružení. Pak máme tzv. průvodce, kteří se po celý rok nebo několik týdnů, například pro značení tras, intenzivně zapojují a investují částečně extrémně mnoho hodin. Ale nakonec k úspěchu této akce přispívá asi 1 000 lidí: od hasičů, horské služby a Červeného kříže přes sdružení, která se starají o určité oblasti, jako například Lost&Found přepážku, až po mnoho těch, kteří působí jako traťoví maršálové, týmy na občerstvovacích stanicích nebo při stavbě. Koordinuje je a každý rok znovu motivuje Peter Kreutzer, který vede databázi pomocníků.

BB: Ten zná všechny ty tisíce osobně?
GL: Ne, ale opravdu velmi mnoho z nich. Naše záležitosti nemůžeme samozřejmě předávat každému jednotlivě. U hasičů & spol. existují takříkajíc institucionalizovaní kontaktní partneři, pro jiné oblasti, jako jsou například naše laboratorní stanice nebo všichni pořadatelé na trati v Gosau, je třeba najít odpovědné osoby, které se postarají o svůj dílčí segment. O osobní kontakt se však velmi snažíme. Úspěšný event management totiž, alespoň jak jsem si to pro sebe definoval, znamená také: Musíš mít správné telefonní číslo v telefonním seznamu, abys mohl dosáhnout toho, co chceš dosáhnout. Protože když navzdory všem přípravám a alternativám někde hoří, musíš vědět, koho zavolat, kdo ti na místě může pomoci problém vyřešit.

BB: Kdo letos kvůli zranění nemůže stát na svém místě, je ďábel Trophy Thomas Gschwandtner. Včera odpoledne se ale šeptalo, že i přes tento náhlý výpadek jste našli náhradu. Jaké telefonní číslo jsi vytočil? Koho zavoláš, když během několika dní nebo hodin potřebuješ ďábla?
GL: Ano, ďábel přijde v devět hodin. Ale uvěřím tomu, až tam skutečně bude stát. A tento příběh pro mě opět úplně ztělesňuje Trophy atmosféru … (pauza) … Mnoho lidí si myslí, že náš ďábel je herec, kterého jsme najali. Ale být 16 hodin červeně pomalovaný a pobíhat v trenýrkách, možná ještě za špatného počasí, to by se pravděpodobně vůbec nedalo zaplatit. Něco takového lze dělat jen z nadšení. Ve skutečnosti je ďábel prostě skvělý chlap, který přivedl k životu svá umělecká díla (pozn. red.: Thomas každoročně vytváří keramické trofeje, jimiž jsou oceněni nejrychlejší a poslední dokončovatelé kategorie A). Když jsme se dozvěděli o Thomasově výpadku, upřímně jsem už ztratil naději, že najdeme včasnou náhradu, protože takové telefonní číslo prostě nemám. Ale náš tiskový a expo koordinátor Peter Perstl se toho držel a včera ho očividně skutečně kontaktoval mladý muž, který je ochoten zaskočit. A to je tak typické pro vnitřní motivaci lidí tady. Koneckonců, určitě existují lepší věci na práci a za tohle není žádná odměna, ale jemu se to líbí a říká: Chci to udělat. Něco takového nemůžeš naplánovat. Můžeš jen doufat, že se to stane.