Vyzkoušeno: Endura Singletrack a Evil Eye Pathline Pro

Nejprve to nejdůležitější: I pro výrobce, který své modely odjakživa nabízí v několika velikostech, mnoha barvách a širokém výběru filtrů, je Pathline Pro vynikajícím příkladem volby.
Nejenže je její lehký a robustní PPX rám k dispozici s rozměry S nebo L (šířka rámu 134 vs. 141 mm, filtry odpovídajícím způsobem přizpůsobeny) a v celkem dvanácti barvách. K dispozici jsou také dvoje různé varianty skel. Zde jsou vidět „normální“, dole trochu hranatě broušené. Model s zakřiveným zakončením nese název Pathline.F Pro a má dokonale ladit zejména s kulatějšími tvářemi.
K dispozici je 14 (!) různých výměnných skel, každé z nich může být navíc vybroušeno na individuální dioptrie, čímž se stylové sportovní brýle stanou i optickými.

Portfolio speciálních funkcí zní povědomě a již se osvědčilo v desítkách modelů Evil Eye. Ramena brýlí lze nastavit do tří poloh a tím individuálně regulovat úhel sklonu brýlí k obličeji. Díky Double-Snap nosním polštářkům je Pathline také přizpůsobitelný tvaru a šířce nosu.
Gumové koncovky ramínek s lehce žebrovaným vnitřkem zajišťují neklouzavé usazení. Tyto ramena se při vysokém zatížení okamžitě oddělí od rámu, místo aby se zlomily, a lze je následně rychle znovu nasadit.
A také bylo znovu myšleno na dostatečnou ventilaci, přizpůsobenou současné formě brýlí. Během dosavadních jarních jízd nebyly s mlžením skel žádné problémy.

Plně přesvědčit může přepracovaný Lens Lock System. Střední můstek boční části rámu slouží jako dobře uchopitelná páka, kterou jednoduše vyklopíte (ideálně při sklopeném ramínku) a po výměně skel ji opět zaklapnete.
Už žádný občas (když je hodně špíny) zasekávající se posuvný mechanismus a ani žádné složité navlékání dvou miniaturních čepů.

Téma výměny filtrů je pro mě ale stejně z větší části vyřešeno, od té doby, co jsem přešel na technologii Vario od Linzer. Tolik aprílového počasí ani jaro nemůže přinést, abych díky plynulé samoztmavovací technologii neviděl vždy přes adekvátně ztmavená či zesvětlená skla. Tento efekt dosahuje svého optima při zhruba 20°C venkovní teploty a filtry zůstávají při chladu tmavší, při horku světlejší. Mně to ale vyhovuje, protože mám vždy pocit, že jsem na jaře zvlášť citlivý na světlo.
Filtry mé volby jsou modře zrcadlové LST bright Vario blue mirror s hnědým základem, které kromě fototropie nabízejí také patentovanou technologii stabilizace světla od Evil Eye. Zní to dobře, je to dobré: bez jejich kontrastně zesilujícího účinku bych já, sužovaný silným astigmatismem, sotva rozlišil kořeny od výmolů a při střídání světla a stínu v lesích bych prakticky naslepo narážel do všech stromů.

V peněžence se tato nejpropracovanější kombinace filtračních technologií projeví částkou 313 eur. Kdo nepotřebuje tolik podpory jako já, aby se vrátil domů v pořádku, může se spokojit již s částkou 242 eur.

Je to síť? Je to fleece? Je to oboje, a podle Endury je to novinka v MTB sektoru. Ve skutečnosti, kdo drží tkaninu Singletrack Fleece proti světlu, rozpozná uspořádané fleece čtverce, které se zvedají z tenké vrstvy téměř ničeho.
V této struktuře podle mého názoru leží tajemství, proč dlouhorukávový dres s více než 80% recyklovaným obsahem funguje tak dobře, jak funguje ... a jak tvrdí i Skotové: Fleece čtverce zajišťují teplo, zejména protože mezi nimi je také spousta místa pro nejlepší izolaci vůbec - totiž vzduch. A díky síti může vše, co musí ven, skutečně ven, takže se nepotíte a neprochladnete.
Nebo, abych citoval BB-uživatele GrazerTourer, který už delší dobu používá pánskou verzi: „Není tak lepkavě mokré jako většina dresů. Přímo na kůži se stále cítí příjemně. ... Nikdy mi v něm nebylo horko. Nějak to opravdu skvěle reguluje.“

Já osobně oceňuji také dobře provedený střih: volný, ale rukávy nejsou příliš volné, jsou přesně tak akorát. Zadní část je trochu prodloužená, límec je také příjemně vysoký a široký a přední zip je dostatečně dlouhý, aby helma mohla při oblékání a svlékání zůstat nahoře.
Malá zipová kapsička vzadu vpravo pojme lehké předměty jako klíče od domu nebo drobné na nouzové situace; těžší předměty musí být kvůli bočnímu umístění uloženy jinde.
Doposud jsem dlouhý rukáv nosil pouze jako vnější vrstvu, ale díky užším rukávům si ho dokážu dobře představit i pod bundou a určitě ho, nejen protože je lehký, vezmu v létě jako záložní izolaci na některé horské túry.
Kdo chce následovat můj příklad: Singletrack Fleece je k dispozici ve třech barvách a šesti velikostech pro ženy i muže za doporučenou cenu 79,99 EUR.

Kalhoty pocházející také z řady Singeltrack od Endura jsme v tomto časopise zmínili již několikrát, naposledy minulé léto. Čímž je také naznačeno, co činí Singletrack Short II výjimečnými: Robustní a tím pádem i trochu hustší, ale ne příliš masivní, díky svým velkorysým ventilačním otvorům zůstávají dobře temperované po mnoho ročních období. K tomu přidejte mnoho kapes, snadno nastavitelný obvod pasu, přesně ideální délku nohavic a celkově velmi povedený střih – líbí se nám to!
Hořkou pilulkou je: Ani Skotsko nebylo ušetřeno inflace, v roce 2024 budou kalhoty stát opět o deset euro – tedy € 99,99 – více.

Poprvé jsem vyzkoušel Trail-Short nyní s Singletrack Liner Short za € 64,99, a jsem také velmi potěšen touto spodní vrstvou. Skvělá, kvalitní sedací vložka, příjemný pas, ideální šířka a délka nohavic, aby bylo možné například pod nimi ještě skrýt kolenní chrániče, a legrační „tajná kapsa“ na stehně, do které se dá schovat cokoliv.
Liner a Short se spolehlivě spojí pomocí systému Clickfast. Kdo tuto pevnou vazbu nechce, nemusí ji však uzavírat.