Granfondo – hra v krátké recenzi

Letní prázdniny jsme využili k pořádnému hraní. Přesněji řečeno ke Granfondo, deskové hře od silničářů pro silničáře. Po několika partiích bylo rychle jasné, že tady nevznikla jen obyčejná deskovka s cyklistickou tematikou. Granfondo se naopak snaží přenést taktiku a dynamiku silničního závodu na herní stůl – a daří se mu to překvapivě dobře.

Kdo pravidelně jezdí na silničním kole, zná typické situace ze silničního závodu: Kdy se vyplatí zaútočit? Kdy je lepší šetřit nohy? Kdo se obětuje jako domestik, aby dostal sprintera do správné pozice? A kdy se z malé mezery náhle stane rozhodující náskok? Přesně tyto otázky Granfondo klade svým hráčům. Hru vytvořil nadšenec do silniční cyklistiky Ralf Vanpey a její vývoj byl financován prostřednictvím Gamefound. Místo co největšího množství figurek nebo efektních speciálních prvků jsou v centru dění týmová taktika, boj o pozice a závodní strategie.

Každý hráč převezme tým složený ze tří specialistů: sprintera, vrchaře a rouleura. Každý má vlastní balíček karet a individuální vlastnosti. Zahrané karty určují pohyb po herním plánu; zároveň je ale nutné neustále přemýšlet, které si schovat na pozdější fáze závodu.

Nevyhrává se díky jedinému uprchlíkovi. Rozhoduje výkon celého týmu – a právě tím se Granfondo příjemně liší od mnoha jiných závodních her. Kdo svého sprintera odpálí příliš brzy nebo nedostane vrchaře před stoupáním včas dopředu, ten za to ve finále většinou zaplatí.

Obzvlášť se nám líbí modulární koncepce. První partie lze záměrně hrát jednoduše. Všichni jezdci začínají se stejnými základními pravidly, takže se můžete soustředit na práci s kartami a průběh závodu.

Postupně přibývají další prvky: jízda v háku, sprint, management výkonu, individuální schopnosti jezdců nebo belgický kolotoč. Hra tak roste spolu s hráči, místo aby je hned na začátku zavalila tlustou knihou pravidel.

Právě díky této koncepci je Granfondo zajímavé také pro rodiny nebo herní skupiny, v nichž složité deskovky nehraje pravidelně úplně každý.

Čeho jsme si všimli už po prvních závodech: Granfondo opravdu překvapivě připomíná silniční cyklistiku.

Desková hra samozřejmě nenahradí skutečnou vyjížďku – přesto v ní vznikají situace, které každý silničář okamžitě pozná. Najednou celý tým pracuje už jen na tom, aby sprintera dostal do ideální pozice pro poslední metry. Jiný jezdec obětuje své poslední dobré karty, aby udržel peloton pohromadě. Ve stoupání ztratí mohutný sprinter kontakt, zatímco vrchař využije své výhody.

Právě tato drobná taktická rozhodnutí způsobují, že se každá partie vyvíjí trochu jinak. Kdo zahraje své nejsilnější karty co nejdřív, vyhraje jen zřídka. Mnohem důležitější je správné načasování.

Na Granfondo je znát, že za ním stojí lidé, kteří silniční cyklistice rozumějí. Jízda v háku, týmová spolupráce, načasování a různé typy jezdců do sebe smysluplně zapadají a díky tomu působí mnoho závodních situací překvapivě autenticky.

Za obzvlášť povedenou považujeme modulární koncepci. Malé amatérské závodnice, jako je moje dcera, se do hry dostanou poměrně rychle a na cestě k profesionální kariéře mohou postupně odemykat stále více taktických možností. Náročnost tak roste s každou partií.

Kdo hledá nenáročnou rodinnou hru na občasné zpestření, pravděpodobně najde jednodušší alternativy. Kdo ale jezdí na silničním kole, baví ho týmová taktika a je ochotný věnovat několik partií pochopení herních mechanismů, dostane v podobě Granfondo neobvyklou deskovou hru, která přenáší kouzlo silniční cyklistiky na stůl v obýváku překvapivě dobře.