BikeHotels Jižní Tyrolsko: 30 let cyklistického průvodcování

Co začalo před třemi desetiletími z čisté radosti z horské cyklistiky, průkopnického ducha a špetky idealismu, je dnes výkladní skříní aktivní dovolené v Jižním Tyrolsku: BikeHotels Südtirol slaví 30 let bike-guidingu. Společně s Kurtem Reschem, jedním z průkopníků a spoluzakladatelů jihotyrolské asociace hoteliérů, vzpomínáme na začátky v jeho Steineggerhofu.
Bio & BikeHotel v Eppanu patří mezi zakládající členy BikeHotels Südtirol, které existují od roku 1998, a je příkladným ztělesněním ducha, který spojuje všechny členské podniky: nadšení pro cyklistiku, hluboké regionální kořeny a neúnavnou vůli nabízet hostům autentické zážitky na dvou kolech.

Na příkladu Steineggerhofu je jasně vidět, jak hluboké znalosti mají hostitelé a jak dalekosáhle a angažovaně pomohli formovat kulturu horské cyklistiky v Jižním Tyrolsku – a jak ji dodnes ovlivňují.
„Když něco přináší tolik radosti, chcete to sdílet,“ říká hotelový šéf Kurt Resch při vzpomínce na svou motivaci přivítat první cyklistické hosty na počátku 90. let – v době, kdy byly lanovky tabu a flowtraily ještě hudbou budoucnosti. První túry vedly přes lesní cesty a často končily přímo v hotelové kuchyni – protože Kurt byl zároveň bikeguide a kuchař.

S vášní a jemným citem pro budoucí vývoj stanovily BikeHotels Jižní Tyrolsko od té doby standardy: zaměstnávaly vyškolené průvodce, včas reagovaly na technické trendy jako fully a později e-biky, přizpůsobily formáty túr a vytvořily vlastní školení s bike profesionály. Z jednoduchých hotelů se tak stala skutečná centra odbornosti pro dovolenou na horských kolech a e-bicích, která se již tři desetiletí vydávají na túry společně se svými hosty.

Dnes z této dlouhé zkušenosti s průvodcovstvím profitují dovolenkáři. Ať už jde o fanoušky singletrailů, rekreační cyklisty nebo rodiny s dětmi - BikeHotels Jižní Tyrolsko nabízejí šité na míru túry, individuální péči, tréninky techniky jízdy a nejmodernější vybavení. I co se infrastruktury týče, jsou členské podniky na špičkové úrovni: bezpečné garáže pro kola, dílny, mycí stanice a nabíjecí stanice pro baterie patří ke standardu.
„Cyklistika je více než sport - je to životní pocit,“ říkají jednohlasně zástupci sdružení založeného v roce 1998. Tento pocit sdílejí BikeHotels Jižní Tyrolsko se svými hosty - s nadšením, odborností a hlubokým porozuměním pro potřeby moderních cyklistických dovolenkářů, jak ukazuje následující rozhovor s Kurtem Reschem. Tento průkopník v něm vypráví, jak to všechno začalo, co ho dodnes pohání a proč mu bikeguiding změnil život.

Kurte, jsi už více než 30 let průvodcem na kole – jak to vlastně všechno začalo?
(smích) Úplně upřímně? Pro mě bylo jasné: Když mě cyklistika tak baví, pak to určitě bude bavit i ostatní. Tak jsem si řekl, proč by u nás nemohli strávit dovolenou? V roce 1994 jsme pak dali náš první inzerát do časopisu BIKE. Výsledek: žádná odezva. Teprve o rok později přišli první cyklisté.

Vzpomínáš si ještě, kdo to byl?
Jasně! Jmenovali se Achim a Sedat. Tehdy mi ukázali, co to vlastně znamená jezdit na kole – ani do kopce, ani z kopce jsem jim nestačil. Ale trpělivě na mě čekali, pravděpodobně proto, že nevěděli, kudy dál. Z těch dvou se stali dobří přátelé, dodnes jsme v kontaktu.

A jak to pokračovalo dál?
Počet cyklistů se téměř každý rok zdvojnásobil nebo ztrojnásobil. Jasně, když začneš se dvěma cyklisty, chvíli to trvá, než se to vyplatí.

Jak vypadaly túry na začátku?
Úplně jinak než dnes. Kola byla v 90. letech stále na počátku svého vývoje. Těžké traily téměř nikdo nezvládl jezdit, zato jsme zvládali mega dlouhé trasy s mnoha výškovými metry. Lanovky byly považovány za tabu, shuttly neexistovaly. Naše túry měřily často mezi 50 a 90 km a 1.200 až 2.000 výškových metrů – to automaticky filtrovalo účastníky. Jen cyklisté s opravdu dobrou kondicí k nám přicházeli.

Klíčové slovo technika: Jak to tehdy bylo?
Právě se objevily první odpružené vidlice, jako například Manitou se zdvihem 2,5 cm. Opravdu jsme si mysleli: 8 cm zdvihu? Kdo to potřebuje? No, dopadlo to jinak. S větším zdvihem jsme konečně mohli jezdit technicky náročné traily, a tak jsme naše túry přejmenovali na „singletrailové túry“ a začali jsme se specializovat.

Byl jsi nejen průvodcem, ale i kuchařem, že?
Přesně tak. Byl jsem šéfkuchařem a průvodcem v jedné osobě. Maso jsem často připravoval den předem a domluvil jsem se se svou kolegyní, co je potřeba udělat. Když jsem se vrátil z túry, často jsem šel rovnou do kuchyně, aniž bych se převlékl. Tehdy mi bylo něco přes dvacet, to šlo. Dnes? Nemyslitelné.

Jak vznikly BikeHotels Jižní Tyrolsko?
V časopisech jsem viděl ostatní Jiho Tyrolany, kteří také propagovali cyklistiku – Armina z Traminerhofu nebo Georga z Hotelu Dolomiten. Řekl jsem si: Když se spojíme, můžeme si dovolit větší inzeráty. Tak vznikly v roce 1998 BikeHotels Jižní Tyrolsko.

Jak se vyvíjel tvůj tým?
Jednoho dne jsem narazil na své limity s cyklistikou a vařením. V roce 2004 jsme měli prvního cykloprůvodce Christopha. Později se přidali Dieter, Martin, Alex, Patrick a Hansjörg. Můj strýc Peter také pomáhal, takže jsme často jezdili ve třech skupinách současně.

Jaký byl tvůj nejbláznivější zážitek s hosty?
(smích) Těch je hodně! Jednou se u nás potkali Urs, Norbert a Klaus, kteří se zde poznali koncem 90. let. Klaus tehdy tajně vložil Ursovi velký kámen do batohu – ten si až v hotelu všiml, proč je jeho batoh tak těžký. Vztek a smích byly tehdy hodně blízko u sebe.

A jak se vyvinula situace s elektrokoly?
V roce 2011 jsme u Thömus mohli otestovat první prototyp elektrokola. Dieter a já jsme na něm jeli a pak jsme měli široký úsměv na tváři. Tehdy jsme věděli: To je budoucnost. Zpočátku to ale mnozí cyklisté nechtěli zkusit, skoro se za to styděli. A na Facebooku jsem si tehdy musel vyslechnout různé věci. Dnes většina tehdejších kritiků jezdí na elektrokole sama – moje zadostiučinění je velké.

Jak vypadá váš každodenní život jako průvodci dnes?
Cílové skupiny se změnily: rodiny, rekreační cyklisté a začátečníci se stali velmi důležitými. Naši průvodci proto často organizují túry po lesních a polních cestách nebo poskytují kurzy techniky jízdy pro začátečníky. Milovníci trailů si samozřejmě také přijdou na své. Díky elektrokolům téměř nepotřebujeme bikeshuttle – téměř všechny túry začínají přímo u hotelu.

Kurte, na závěr: Co pro tebe tohle všechno znamená?
Ach, tohle je můj život. Bez cyklistiky bych dnes určitě nebyl tam, kde jsem. A když vidím, kolik přátelství tady vzniklo, vím, že to všechno stálo za to.