Merida Reacto V 2027 v dlouhodobé recenzi

Únor letošního roku, Oropesa del Mar, zhruba 90 km severně od Valencie – stejně jako přibližně 30 dalších novinářů z celého světa jsem dostal exkluzivní možnost vyrazit na první jízdu s tehdy ještě oficiálně nepředstaveným Reacto V. Model ONE s řazením Classified v náboji, brzdami Dura-Ace a koly DT Swiss dokázal přesvědčit na první dobrou. Především zatáčkovitý sjezd po CV-147 do Benicassim okamžitě probudil chuť na další porci – a tak jsem si stoupání vyšlapal ještě jednou, jen abych si pořádně užil proudění vzduchu i geniální ovladatelnost stroje Merida.

Už druhý den v kempu Merida se však ozvaly zažívací potíže. Vyjížďky – 50kilometrový okruh na úpatí el Bartolo a Coffee Ride na modelu TEAM (Dura-Ace a kola Vision) – jsem si tak už opravdu nedokázal užít, natož se zúčastnit opulentní večeře s dobrými červenými víny. To člověka zabolí.

O to větší radost jsem měl krátce po oficiálním uvedení na začátku března, když jsem od Schmerzlosera dostal za úkol podrobit Reacto dlouhodobé recenzi. Následovalo několik týdnů napjatého čekání, než jsem si mohl Merida Reacto 10K převzít od dovozce Merida SAIL & SURF.

Moje forma se od kempu Merida zlepšila jen nepatrně, ale sportovní posed na zatraceně úzkém kokpitu vlastně nedává jezdci na výběr. Jakmile ruce sevřou páky a člověk se pokusí zaujmout úzkou siluetu, rychlost při stejném výkonu citelně vzroste. Merida věnovala vývoji kokpitu extrémní úsilí – jednak aby vyhověl různým typům jezdců, jednak aby dále zlepšil aerodynamiku.

Jenže UCI pro rok 2026 zveřejnila nová "pravidla", a dva ze čtyř rozměrů kokpitu tak nejsou v souladu s UCI. Spadají mezi ně i řídítka osazená na 10K: ve spodním úchopu sice mají požadovaných 40 cm, ale jejich flare 75 mm je příliš velký. Důležitá informace pro všechny, kdo závodí a potřebují kokpit vyhovující pravidlům: Merida mezitím přidala další, nejužší variantu odpovídající UCI (345/380), ta však na 10K osazená není.

V prvním kopci představoval úzký kokpit docela výzvu. Jízda ze sedla vyžaduje jinou polohu horní části těla, aby šlo za řídítka ergonomicky správně tahat. Z kopce však CW 1P nedal žádný důvod k obavám. Na pákách i ve spodním úchopu vzbuzuje naprostou důvěru, jen při nájezdu do zatáčky možná vyžaduje o chloupek větší důraz. Segment "Gföhl - Kremstal - Krems", 18 kilometrů se sklonem 2 procenta z kopce, každopádně ukázal potenciál 10K už tehdy – s docela pohodovými 230 watty v průměru z toho byla průměrná rychlost 47. I like.

V kempu Merida přesvědčila kola DT Swiss ARC 1100 na modelu ONE stoickým klidem, který sotva rozhodil i prudký boční vítr a který ve sjezdu téměř sváděl k nerozumu. Vision Metron 5D ACR EVO na TEAM byly naopak výrazně agilnější a pocitově rychlejší, zato v silném bočním větru zranitelnější. Zlatou střední cestu mají představovat kola BL 60 Pro od Reynolds osazená na 10K – a kluci z Meridy neslibovali příliš.

Poté, co jsem si na dunajské cyklostezce užil vítr v zádech (segment od elektrárny k elektrárně, 12,4 km rychlostí 36,6 km/h při 206 wattech a tepu 119), začal mezi Zwentendorf a Heiligeneich foukat nárazový vítr z boku. Jasně, 60 mm vysoké ráfky pak vyžadují pevnější úchop řídítek, do větších potíží jsem se ale nikdy nedostal. Cestou domů mezi Großhain a Meidling im Tale pak přišla velká chvíle Reynoldsů: vítr foukal na ráfky poměrně zostra z boku, ale lehce zezadu, a přinášel neuvěřitelný tah vpřed – pocit, který jsem pak zažil ještě mnohokrát.

Technické parametry Reynoldsů s vlastním profilem ráfku, vnitřní šířkou 21 mm a dráty Sapim CX-Ray je při hmotnosti 1.500 gramů řadí do nejvyšší ligy. Také tubeless setup – vzhledem k mé hmotnosti s tlakem 5 barů – s osvědčenými Conti GP 5000 v šířce 28 mm lze bez váhání označit za moderní. Komfort ve srovnání s mou soukromou sestavou s 23mm plášti je každopádně fantastický a stejně jako mnoho cyklistických nadšenců naprosto chápu, jak dokážou taková high-end kola výrazně zvýšit požitek ze sportovní jízdy.

Při páté vyjížďce jsem chtěl poprvé důkladně prověřit celý balíček. Přes Fels am Wagram jsem zamířil do Tulln a pak se po cyklostezce na jižní straně Dunaje vydal domů. Strava vyplivla rovnou jedenáct osobních rekordů – není divu, vždyť jsem těch 90 kilometrů absolvoval průměrnou rychlostí 34,4 km/h a s průměrným výkonem 225 wattů jsem ještě zdaleka nebyl na limitu.
Znovu jsem měl jasný pocit, že mě kokpit nutí do aerodynamické polohy. S podporou skvělých Reynoldsů Reacto neustále pochodovalo vpřed a ani jednou mě nenapadlo narovnat se a jen tak se vézt. Takhle z aktivního odpočinkového dne nic nebude.

Žádný strach, Meridu jsem na asfalt neposlal. Okruh u Paudorf však nabízel nejen spoustu výškových metrů, ale nešetřil ani drsným povrchem – obzvlášť průjezd přes Höbenbach posetý výmoly nebyl jednoduchý a tu a tam jsem některý trefil. Znovu mě překvapil komfort, který jsem připisoval superrychlým Reynoldsům s 28mm Conti.
Po příjezdu domů jsem však zjistil, že chybí krytka představce – na rozbitém úseku se zřejmě někdy odporoučela. Tenhle díl si rozhodně zaslouží upgrade. Usazení lze sice vylepšit pomocí fénu, ale tady bych uvítal robustnější řešení a jasné "cvaknutí", aby se krytka znovu neztratila.

A když už jsme u toho – je tu ještě druhý detail, se kterým jsem se nedokázal úplně sžít. Sedlovka má na zadní straně gumovou krytku a ani ta nepřiléhá k aero sedlovce dokonale. Řešením je montáž speciálně vyvinutého zadního světla – to však dosud není dostupné.

Jedna nedělní vyjížďka mě zavedla přes Kirchberg a Großweikersdorf do Hollabrunn a dále přes Sitzendorf an der Schmida do Eggenburg. Po zastávce v boxech v Gars am Kamp včetně Vanilla Coke jsem zamířil údolím Kamptal domů. Zhruba 130 kilometrů nabízelo vše možné: stoupání, krátké stojky, parádní sjezdy, ale také dlouhé roviny s protivětrem. Reacto – na rozdíl ode mě – nevykazovalo žádné známky únavy. Když jsem si doma trasu analyzoval, byl jsem každopádně překvapený: 206 wattů přineslo průměrnou rychlost 32,6 km/h. Poprvé začalo trochu zlobit sedlo Prologo, dlouhodobě bych asi sáhl po jiném.

Další dlouhá vyjížďka mě vedla přes Dunkelsteiner Wald a Schallaburg, přes spoustu malých brdků do Pielachtal a přes Wilhelmsburg a Herzogenburg směrem na Krems. Zhruba 1.300 výškových metrů na 145 kilometrech – pro mě docela výzva. Reacto zůstalo během pěti hodin netečné; aero projektil znovu působivě prokázal své univerzální schopnosti.

Jsem na vážkách. Vlastně mi víc vyhovuje klasický diamantový tvar rámu. Vlastně jsem byl přesvědčený, že silniční kolo kotoučové brzdy nepotřebuje. Vlastně jsem ve věku, kdy by člověk měl pomalu začít uvažovat o endurance kole. Ano, vlastně...

Jenže píše se rok 2026 a model Merida Reacto 2027 je zjevení – nic víc a nic míň. Dlouhodobá recenze během čtyř měsíců a zhruba 1.500 kilometrů potvrdila to, co říkali kluci z Meridy ve Španělsku: Reacto není jen aerodynamická zbraň, která si zaslouží místo ve World Tour, ale díky překvapivému komfortu také zbraň univerzální. Jako celek je skrz naskrz vyladěné a až na dvě drobnosti blízko dokonalosti.

Model 10K má špičkové osazení a cenově zůstává v rozumných mezích: € 9.899,- za SRAM Red AXS včetně powermeteru, Reynolds BL 60 Pro a kokpit Team CW 1P je naprosto v pořádku, zvlášť když celá řada zůstává citelně levnější než u mnoha soupeřů. Na mé váze BB se ručička zastavila na 7,3 kg ve velikosti M, tedy o chloupek výše než u 7,2 kg udávaných Meridou. SRAM Red nenápadně odvádí svou práci, zatímco Reynoldsy neustále volají "rychleji" a v kombinaci s aero kokpitem jezdce permanentně vybízejí, aby ještě trochu přidal.

Jen aby bylo jasno: dobrovolně tenhle projektil nevrátím. I když – existovala by i nenásilná možnost. Stavba přesně podle mých představ, takové "Best of" tří špičkových modelů: barva ONE (Passion Red/Slate Grey), osazení TEAM (jsem a zůstanu fanouškem Dura-Ace, možná rovnou 13rychlostní?) a kola z 10K, protože Reynoldsy si mě opravdu získaly. Šlo by to?