Balaton Gravel Derby 2026: 371 drsných kilometrů ve fotoreportáži

Badacsony leží na severním břehu Balatonu, sevřené mezi jezerem a vinicemi. Právě tam celý víkend vlastně začal už o den dřív, protože během Kenda Leg Loosener bylo možné nohy ještě pořádně rozhýbat, než se následujícího rána zpočátku pohodové rozjetí velmi rychle změnilo ve vážnou věc.

Velké expo, kilometry zátarasů a závodní cirkus byste tu hledali marně. Kenda, Shimano, jeden foodtruck, výdej startovních čísel – hotovo. Simon popisuje organizaci jako "malou, ale milou", s dobrou komunikací a hladkým průběhem. Spokojený byl i Stefan, který registraci v předvečer závodu stihl až v 19:45. Je znát, že za Balaton Gravel Derby stojí stejní lidé jako za Hungarian Divide.

Kdo si při pohledu na Balaton představí pohodovou jízdu po rovině podél břehu, toho závod hned po startu vyvede z omylu. V 6 hodin ráno se vyráží z Badacsony a prakticky rovnou do vinic. Stefan mluví o nádherných 20% stojkách a skvělých Leg Openers pro zbývajících dobrých 360 kilometrů. Člověk by samozřejmě mohl oběh nastartovat i prostým espressem...

Simon a Markus si trasu předem nastudovali do posledního detailu: prohlédli si výškový profil, prošli fotky na Komootu a zkrátka udělali všechny domácí úkoly. Pomohlo jim to jen částečně, protože ve skutečnosti byla stoupání podstatně těžší, než naznačoval profil: prudká, místy hluboko ve dvouciferných procentech a často navíc sypká.

Východ slunce, vinice a stále se vracející výhled na jezero byly alespoň pastvou pro oči; nohy měly v tu chvíli jiné starosti.

Stefan popisuje stejné pasáže jižně od Balatonu jako neuvěřitelně vyčerpávající. K tomu se přidaly dlouhé otevřené rovinky a vítr. Zajímavý mix: v zásadě rychlý, v praxi však neustále přerušovaný místy, kde trať ukázala zuby.

Pořadatel tomu říká směs Champagne Gravelu, otevřených silnic, sypkých prudkých stoupání, technických sekcí a dnes už nechvalně proslulého Sand Pitu. Popis sedí – jen u Champagne Gravelu by se člověk v myšlenkách neměl příliš dlouho zdržovat u šampaňského.

Stefan a Kirin dorazili kolem 100. kilometru na první ze tří občerstvovacích stanic. U podniku, který je v zásadě koncipovaný jako unsupported, to může na první pohled působit zvláštně, v praxi však stanice vzhledem k řídké infrastruktuře podél trasy rozhodně nebyly žádným luxusem. Později se našla alespoň kavárna. Espresso, zmrzlina, cola a – podle Kirina – patrně nejlepší dort na světě.

Po několika hodinách v sedle je ovšem kulinářská objektivita dost pružný pojem.

Navzdory všemu byl pro Stefana a Kirina stále ve hře čas pod 20 hodin. Cíl tak pomalu dostával konkrétní časový údaj.

Simon a Markus už v tu chvíli dávno zůstali odkázaní sami na sebe. Jejich skupina se po mnoho kilometrů postupně zmenšovala, až oba zhruba po 250 km definitivně pokračovali jen ve dvou.

Z původní závodní taktiky se mezitím stal poměrně jednoduchý program: šlapat, jíst, pít, hledat stopu, repeat.

Krátce před 22. hodinou dorazili na třetí občerstvovací stanici. Kirin už měl za sebou svou dosud nejdelší vyjížďku, přesto před nimi stále leželo zhruba 100 kilometrů. Se sluncem zároveň zmizelo alespoň vedro – a tma prakticky zakryla i pohled na to, jak dlouho se ještě potáhne následující stoupání.

Diváky nyní nahradili srnci, lišky a jezevci. Asfalt zůstával i nadále nedostatkovým zbožím.

Po 350 kilometrech začalo mít každé upozornění Garminu na blížící se "nezpevněnou cestu" jistý psychologický účinek. Dlaně, zápěstí a zadek se v hodnocení situace očividně docela shodovaly. To, že organizátoři i v této fázi dokázali najít rozbité a šikmé pasáže washboardu do kopce, svědčí přinejmenším o důslednosti.

V jednu chvíli se z noci znovu vynořilo Badacsony. V 1:30, po 19 hodinách a 33 minutách, projeli Stefan a Kirin cílem: 31. místo overall a páté mezi týmy.

Pár plácnutí, trocha povídání s pořadateli – a co potom? Hotel, sprcha, postel?

Ne tak docela.

Oba se rozhodli rovnou vyrazit na zhruba dvouapůlhodinovou cestu domů do Grazu. V tu chvíli byli vzhůru přibližně 26 hodin, po 371 gravelových kilometrech však byli očividně stále dostatečně rozjetí. Některá rozhodnutí není třeba vysvětlovat. Stačí je přežít.